HELE,...

9. července 2008 v 21:31 | Kenyh |  >denní záznamy
...připadá mi jako děsná škoda, když jsou mé staré články schované někde, kde si je nikdo nemůže prohlídnout. mimo mě, samozřejmě. ^^
Takže jdu na to. Zveřejním všechny rubriky a podobný píčoviny. Vy můžete zhodnotit, jak jsem se změnil. Já proboha doufám, že moc. U čtení mých starých článků mi totiž ... doslova cukají koutky! ^^
hynekDORABLEE
 

LHAL BYCH...

25. března 2008 v 9:35 | Kenyh
...kdybch řekl že mi to není líto.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem smutný.
Jak dlouho jsem se musel doslova přemáhat, abych napsal tento článek? Moc dlouho. Baví mě to ale nechce se mi do toho. Je to složité - ale zároveň mi připadá zbytečné a směšné takto řešit blog. Jako by to snad byl nějaký velký problém.
Končím. Možná se vrátím, nevím...
yourKenyh

MUSÍM...

18. března 2008 v 15:19 | Kenyh
...SI VŠECHNO NECHAT PROJÍT HLAVOU. ZA TÝDEN NAPÍŠU, JAK JSEM SE ROZHODL.
Sry za caps lock ale mě se to nechtělo měnit.
yourKenyh
 


DĚLÁM TO VELMI NERAD...

15. března 2008 v 18:36 | Kenyh
...ale nemám jinou možnost.
Zjistil jsem, že mi na blog chodí má devítiletá sestra a já prostě nemůžu riskovat, že by si něco přečetla.
Články nejsou zrušený, jen skrytý. Blogovat rozhodně nepřestávám, všem oblíbeným blogerům dám vědět o mé nové adrese.
Je mi to líto, ale tohle je nejspíš poslední článek na tomto blogu.
yourKenyh

AČKOLI TO ZNÍ NEUVĚŘITELNĚ...

11. března 2008 v 14:38 | Kenyh |  >denní záznamy
...konečně píšu. Nebo bych spíš měl říct: konečně se mi naskytla možnost napsat . Ne, že bych za tu dobu po psaní na blog nějak prahl, ale musím uznat, že jistá myšlenka na to byla... Neustále jsem si připravoval, co tady přidám (aneb za každou lepší příhodou zazněla věta "To napíšu na blog")... Dělám to tak vždycky, když mám zaracha, ale většinou to dopadá tak, že nic z toho připravovaného sem nedám. Toto nepsané pravidlo ale dnes hodlám částečně porušit.
Wow, za tu dobu, co jsem tu nebyl, se tu nějak změnila ta horní lišta, jestli víte, co myslím, že? Bohužel mám problémy s internetem (neustále mi to oznamuje, že "Síťový kabel byl odpojen"... Aww), takže se nepokouším o to všechny možnosti vyzkoušet, protože bych na to taky mohl čekat pěkně dlouho.
Pátek
Na seznam učitelek, které podle mě patří na psychiatrii přibilo nové jméno. Jistá učitelka zeměpisu, paní K., se snaží si získat autoritu, ale nedaří se jí to. Její hodina vypadá asi takto (střidá se hlas učitele a neposlušných žáků):
"Dál se naučte tyto pojmy; Lužnice..."
"Ložnice?"
"...Odra..."
"Ondra?"
"...Hracholusky..."
"Há, hracholusky!"
"...Šumava."
"Mňau."
Ani se jí nedivím, že občas ztratí nervy, ale nemusí si přece svůj vzek vylít na mě. Na a mém novém sešitě. To ona prostě zničehonic přišla a prý ať jí ukážu sešit. Tak jsem jí ukázal sešit (překvapivě). Aby bylo jasno, zeměpis patří k předmětům, kde si sešit celkem vedu. Ale tím, že jsem měl nový sešit a v něm pouze dva zápisy, a starý se všemi ostatními zápisy válel někde doma na stole, jsem jí podle jejich slov vytočil... Sebrala mou žk, že mi tam prej něco napíše. Vrátila mi jí až dneska. Bez jakéhokoli jejího zápisu. Ta má dost...
Hodina hudební výchovy s (hlavně poslední dobou) něpříliš oblíbenou paní T. Tu jsem taky vytočil tím, že jsem za jejími zády dělal neslušné obličeje... Je to jediná učitelka, která v případě potřeby stále posílá děcka do koutů, neboli na hanbu...lol
Neděle
Odpoledne strávené v tescu s Justýnou. Měl jsem strašně mastnou hlavu, nerad to říkám, ale je to tak. Nicméně bylo vedro, a i s mastnou hlavou jsem vypadal jako menší kokot než s čepkou...
Cesta tam; cígo, cígo... A taky paní, která se nás ptala, jestli nevíme, kde je červený kříž. Vážně jsem nevěděli. Ale ani jsme se s ní nechtěli moc vybavovat vzhledem k té čoudící věci, kteou jsme oba drželi v ruce.
Cesta zpět; cola, cígo, 3bit. A mé nemístné grgnutí. Hádejte, co jsme měli k obědu? Ať to bylo už cokoli, Justýna to uhádla.
Dnes
Zbytečná hádka, která mi akorát zkazila náladu. A to jsem jí měl výjmečně výbornou!
Ze zdi na mě tupě zírá zpod trézóru temná díra... ")
On jor bike its vhot aj lajk... ")
Jdou vojáci, jdou vojáci jdou... ")
(lol, nesnažte se pochopit...)
Tradadáá! Není to tak těžké (psát na blog)... Proč to vždy po delší době tak odkládám?
yourKenyh

TO JSEM JEDNOU PŘED USNUTÍM POSLOUCHAL PÍSNIČKY...

28. února 2008 v 17:40 | Kenyh |  >denní záznamy
...a jak by se dalo čekat, u Will You Sill Love Me od Amy Winehouse jsem usnul...
Co mě ale druhý den ráno čekalo za překvapení?

To byste nevěřili, co všechno dokáže udělat náměsíčný člověk...
Změnit si zobrazení menu, vyzváněcí melodii a tapetu! Omg, ráno jsem tomu vážně nemohl uvěřit...
A mimochodem: jsem vážně rád, že se mě čt1 rozhodla nahradit tím dechovým orchestrem... Vystupoval bych totiž na stejný akci, na který vystupuje i Kryštof a Ewa Farná! OMFG!!!
yourKenyh

PROČ TO ZDRŽOVAT...

24. února 2008 v 12:43 | Kenyh |  >kecy mnou naškrábány
...aneb soutěž o nejlepšího herce/herečku:
Do komentářů napište:
  1. přezdívku/jméno
  2. blog/web
  3. herce/herečku, se kterým/kterou budete soutěžit.
Pozorně si přečtěte přihlášky před vámi, není možné, aby dva nebo více lidí soutěžilo se stejným člověkem.

Snad je to všechno dost jasné.
No a pro ty, kterým připadají soutěže na blogách něčím zastaralým, se omlouvám, ale prostě si chci připomenout staré časy :D

Zde do komentářů jen přihlášky, plz.


yourKenyh

...A VŠICHNI TLESKALI

23. února 2008 v 14:51 | Kenyh |  >denní záznamy
Což celkem nechápu.
Četli jsme slohový práce na téma "Lavička v parku". Jako první četla Lole a slovy učitele "nasadila laďku hodně vysoko". Potom se nás Kubala [ten učitel] zeptal, kdo si troufá přečíst svůj sloh teď, po ní. Samozřejmě se nikdo nehlásil, a tak si vybral mně - není divu, sedím přímo před ním. Svou slohovku jsem napsal asi během dvaceti minut o přestávce a ani jsem si jí po sobě moc nečetl... Podle mě to byla kravina... No, co kloudnýho byste taky chtěli vykouzlit na téma "Lavička v parku"?
Ale nakonec mi dal jedna s hvězdou. Milý to člověk [až na to, že mám na jedné stránce od něj za tento týden (!) 6 poznámek!] , jedna s hvězdou, tu jsem dostal naposledy tak na nižším stupni!

Marcela F., má učitelka houslí, mě varovala. Varovala mě před koncertem v divadle, kterej bude natáčet i televize, a ja na něm mám hrát. A já jsem si její varování vzal k srdci, celej včerejší den jsem nebyl ve škole, je jsem doma cvičil na housle.
Hovno.
Proč jsem to dělal? Aby mi oznámila, že si televize vybrala nakonec nějakej posranej DECHOVEJ ORCHESTR? Omg.
Bože, koho zajímá dechový orchetr? Koho zajímají dechové nástroje? Nenávidím je. Ale na druhou stranu, aspoň mám o jednu velkou starost míň... Takže když nad tím tak přemýšlím, nejsem vůbec naštvanej.
__________________________________________

A jestli se někomu nechce číst celej článek [i když dneska je výjmečně krátkej], odpovězte mi plz apoň na tuhle otázku: Co si myslíte o soutěžích na blogu?
[mám v plánu jednu uspořádat]
yourKenyh

ZROVNA JSEM SLEDOVAL OTRÁVENÝ XICHT ŘEDITELŮV...

19. února 2008 v 19:47 | Kenyh |  >denní záznamy
...když jsem si všiml, že mu z nosu trčí dva nehorázně dlouhý chlupy. Takový dva dlouhý, nechutný...
Ááááá nechci na to už myslet :D Fůůůj..

Abyste rozumněli, na naší škole řediteluje chlap, kterej sice studoval něco na způsob fyziky, ale učí tam akorát pracovní činosti - předmět naprosto nepotřebný a navíc děsně nudný. Tento rok to ještě jde, ale minulý to byla nuda doslova extrémní! Byli jsme rozděleni na dvě skupiny - kluci, holky - holky vařili a my vyráběli různý pičoviny v dílnách... Už jenom to bylo nefér, protože k životu je přece praktičtější umět vařit než umět vyrobit malej traktor ze dřeva! Našli se i tací, které to bavilo [většinou děsně chytří matematicky nadaní chlapci technickýho typu], já mezi ně nepatřil. Jenom když si vzpomenu, jak jsem tupou pilkou celý dvě hodiny řezal nějaký dřevěný prkno, je mi z toho zle.

Letos je to lepší v tom, že jsme konečně celá třída i s babama. Co děláme celou hodinu? Sedíme a posloucháme ředitelovy kecy. Ale pozor; možná nastal zlom. Konečně začínáme chodit na počítáče "vytvářet webové stránky", což v překladu znamená, že tajně brouzdáme po netu.

Dneska:
Lole mi neustále vyčítá, že pro mě musela jít a zavést mě na Petinu oslavu, když jsem byl teď o víkendu na sračky. A prý mi to bude vyčítat ještě hodně dlouho. Hovno. Udělali jsme chytrou dohodu celkem výhodnou pro obě strany [můj nápad samozřejmě :]. Ona mi nebude nic vyčítat a já pro ní za to půjdu kdykoli bude nutně potřebovat mou pomoc. Chytrý :D


Zítra:
Mám houslovou soutěž! Sice jen nedůležitý školní kolo, ve kterým bych prošel i kdybych nehrál, je to jen naprostá a zbytečná formalita... Ale i tak - mám hrát tři skladby, z toho jednu neumím do detailu, druhou neumím na zpamět a třetí neumím vůbec. Co si já, chudáček, jen počnu? :D

Taky vám jméno Marcela připomíná porcelán?
yourKenyh

TO SI TAKHLE ČEKÁM NA SESTŘENKU...

17. února 2008 v 23:15 | Kenyh |  >denní záznamy
...nudím se u internetu, a co mě nenapadne?
Ano, je to opravdu revoluční myšlenka. Tak moc mi křičí v mé velké hlavě, že jí nedokážu neposlechnout. Zní asi takhle:
TAK UŽ KURVA KONEČNĚ NAPIŠ NA TEN BLOG, NÉ?!
Omlouvám se za vulgárnost mé myšlenky, ale takhle prostě vyzněla.
________________________________________
mezi řádky: omg, píšu na Exploreru, protože na tomhle pc žádnej jinej prohlížeč není, a vypadá to všechno tak strašně divně!
________________________________________
Izrael
To není zrovna místo, kam bych jezdil každej den. Takže cítím povinost o tom něco málo napsat. Nebudu lhát; nemám tam rodinu, nejel jsem tam na dovolenou. Prostě jsme tam jeli s našim školním sborem (doufám, že nemusím připomínat, že jsme na profesionální úrovni :D to mimochodem je snad už tak dost jasné z toho, že jsme vůbec jeli do Izraele - myslím, že jsme první (nebo aspoň jeden z prvních) sborů z čr, co se tam dostali). Takže jsme tam jeli zpívat - a v mém případě i hrát na housle.
Nejdřív jsme odjeli z Opavy do Vídně. Strašně se m stýskalo po mamince (kecáám), no a tam jsme spali jednu noc v takovým penzioně, kterej moc hvězdiček nejpíš nepobral. Jediná zábava (kromě sledování rakouský televize) tak bylo volat na pokoje. Na každým totiž byla pevná linka a volání na ně bylo samozřejmě zdarma. Nebudu vám nic nalhávat, byla to noc na hovno.
Druhej den jsme vstávali nehorázně brzo abychom mohli jet na Vídeňský letiště (mimochodem celkem chudoba) a odtamtud rovnou do Tel Avivu. Let byl dlouhý.....a nudný. Nehorázně nudný, možná i proto, že z jedné strany seděl nějakej starej rusák, kterýmu se strašně třepaly ruce a neustále chrchlal, a z druhý strany nějaká mladá rakušanka. Naštěstí to byla právě ona, která se pokusila o to aspoň trochu prolomit ledy a všudypřítomnou nudu lehkou anglickou konverzací.
Dalších osm dní uplynulo neskutečně rychle. Bydleli jsem jak jinak, než v rodinách. První dvě noci strávené v malém panelovém bytě, ve kterém žily tři generace rusů (na ty mám nějaké štěstí, že?), byly...ehm....řekněme, velmi dobrodružné. Ale nedala se jim upřít snaha, aby se mi u nich líbilo a nehledě na vzhled prarodičů bylo všechno strašně milé.
Další dvě noci jsem přespával na jedný manželský-nemanželský posteli (prostě větší postel pro jednoho, háček byl v to, že jsme na ni spali dva) v nechutně bohaté rodině s neskuečně nevkusně zařízeným domem. Mramorové schody s dřevěným "country" zábradlím, šedivý záclony přes luxvery a dlažbu po celým domě stejnou "jako máme v hudebce", jsem rozdýchával velmi ztěžka. I když nás (mě a Honzu Tolocha - 19ti nebo 20ti nebo kolika letého bratrance od Lole) vzali první noc na večeři do luxusní restaurace, vzpomínám na ně jako nejhorší z těch tří rodin, u kterýh jsme byli. Nejpíš proto, že mě naprosto nebrali na vědomí, všechno jim totiž anglicky řekl sám Honza, takže oni vlastně ani nevěděli, jestli vůbec angličtinu ovládám... K nejsměšnějším okamžikům v týhle rodině patřila noc, kdy jsem Honzu ve spaní zničeho nic naprosto šíleně kopnul kolenem do zadku. Oba jsme se probudili a já dostal šílenej záchvat smíchu - naprosto jsem se nemohl ovládat! Dál byla celkem prdel, když se nám třináctiletej fusatej (!) kluk snažil cokoli říct anglicky. Jeho mluva vypadala asi tak, že každý pátý slovo řekl v hebrejštině.
Jednou ráno za náma přišel v bundě a zničeho nic řekl: "I'm going to my zero now." Jasně, ať si klidně jde do své nuly... I když věta nedává smysl, znělo to anglicky a to mu asi přišlo nejpodstatnější...
Taky nám moc rád líčil příběh jedné počítačové hry. My s Honzou jsme jenom s úsměvem na rtech pozorovali, jak je on z tý hry celej vedle... A když se nám v angličtině pokoušel vysvětlit příběh, málem jsem vyprskával smíchy. Ani jeden jsme prostě nechápali, co se nám snaží říct! Neustále mluvil a mluvil a my jsem přikyvovali, Honza občas dokonce i pronesl nějaká anglická slova, jakože "ok", "yes, yes" a tak... A potom! Tyvoe to jsem se fakt už musel do peřiny tajně z plnejch plic smát. Prostě zničeho nic začal mluvit o nějaký holce, kterou jsme samozřejmě vůbec neznali, a že prý to byla jeho holka.....a kdybyste viděli, jak se on červenal :D:D A říkal to navíc strašně nervózně, jako že se chtěl pochlubit ale zároveň mu to bylo strašně nepříjemný, celý to prostě bylo neskutečně trapný...
V další, třetí a poslední rodině, to bylo absolutně nejlepší. Měli krásnej a vkusně zařízenej dům a byli moc milí. A ten kluk, co se jmenoval nějak jako Ištvan, Ijlan nebo Iljach nebo tak nějak, byl děsně zábavnej a mluvil uplně doboru angličtinou, mluvil rychle i s hebrejským přízvukem, ale vždycky jsem mu rozumněl.
No hovno. Tyvoe, proč o tom píšu? Stejně to nebude nikdo číst. To podstatný, co sem vážně chci vepsat, je to, že lidi z Evropy vidí Izrael jako zemi, kde jsou v jednom kuse nějaký bombový atentátníci atd. Není divu, díky médiím, kter si, jak známo, nejradši vybírá ty negtivní informace, tak Izrael skutečně vypadá. Ale pro nás, co jsme tam byli, je důležité, že víme, že Izrael není nebezpečný. Že v něm žijí stejní lidi, jako my. Nepředstavujte si Izrael jako poušť, kde není nic. Je to země, kde jsou dálnice a mrakodrapy! A všichni židé nejsou jen podivné postavy s jarmulkama a strašnýma vlasama.
A abych nezapomněl; setkání s Naomi bylo nejlepší...
________________________________________
Včera jsem se totálně zhulil! Nj, říkal jsem si, že člověk má zkusit všechno, no tak jsem zkusil hulení. Všechno jsem dělal správně - ale "jistý někdo" mě jaksi zapomněl upozornit, že nesmím vykouřit hned celýho jointa.
Ten stav, tím myslím tu nepříjemnou fázi, tzv. přehulení, trval zhruba hodinu - ale pro mě to byla nejdelší hodina v životě. A totálně mě odradila.
Byl to stav, kdy se mi neskutečně motala hlava, skoro nic jsem neviděl, a každou chvílí jsem zapomínal, co se stalo před sekundou... Jde to jen těžko popsat. Kdo nezažije, neuvěří, nepochopí. Ale jsem rád, že jsem to vyzkoušel. Aspoň už teď vím, že to není nic extra.
Ano, a lole, tobě samozřejmě moc děkuju za to, žes pak pro mě šla :D Sám bych to nejspíš fakt nezvládl :D Až ty budeš někde na sračky, tak mi taky zavolej, a já slibuju, že pro tebe taky dojdu.
yourKenyh

MUSÍM TU NAPSAT.

15. února 2008 v 20:38 | Kenyh |  >denní záznamy
Prostě musím! Ale vůbec se mi do toho nechce. Takže sem napíšu jen pár faktů.

Izrael není nebezpečný.

Žijí tam lidi stejní jako my.

Letecké linky do i z Izraele jsou nejbezpečnější na světě.


Toť vše. Více snad někdy jindy.
yourKenyh

IZRAEL VOLÁ...

30. ledna 2008 v 19:52 | Kenyh |  >denní záznamy
Ano, zítra odjíždím do Vídně a od tamtud letím do Tel Avivu. Poté strávím spoustu dní v Jeruzelémě :)
Mějte se. A kdybych už nikdy nenapsal, tak se mnou buď spadlo letadlo, nebo mě zabil nějakej terorista...
yourKenyh

KABEL, PAMĚŤOVKA...

29. ledna 2008 v 21:16 | Kenyh |  >denní záznamy
..., fájn, co dál si ještě budu muset dokoupit k mé nové nokii? V životě by mě nenapadlo, že mi jí dodají bez kablu, vyděrači.
Jistý Martin mě zase potěšil svým komentářem. No nevím, hošíku, kdo je tady trapný :) Musím přiznat, že jsem tě už dávno vymazal jak z oblíbených stránek, tak z hlavy. Proč ty nedokážeš to samé?

Jinak zpět k mému mobilu. Je to totiž v tomto momentu velké téma. Aspoň pro mě. Je vážně skvělej - až na malou paměť a chybějící kabel [viz první odstavec článku]. Na Vodafon live je odkaz dokonce už z hlavního menu. Tak proč mi sakra nejde rozjet? Odpověď je možná až příliš jednoduchá - nemám aktivovanej wap. Jasně jasně, proč si ho neaktivuju?
Každý prochází různými stádii mentálního vývoje. Já jsem si zhruba před rokem liboval v nepraktických věcech, dlouhých pinech atd. A to je to - dlouhých pinech, složitých heslech... A tak jsem si heslo k tzv. "vodafone samoobsluze" dal tak dlouhé a nelogické, že so ho teď nepamatuju. Z toho vyplívá, že se nemůžu dostat ke svým funkcím a je to prostě všechno v prdeli.
Na stránkách vodafone.cz píšou, že pokuď kód zapomenu, mám zavolat na operátora. Volám - a stane se něco jak z amerického filmu. Hraje hudba a hlas mi oznamuje "Čekejte, jste v pořadí." nebo "Naši operátoři mají plné ruce práce s těmi, co volali před vámi. Čekejte prosím, za malou chvíli vás jistě jeden z nich obslouží.". Jsem netušil, že něco takovýho vážně existuje... Jako aspoň v čr!
Jak to dopadlo? Nedovolal jsem se. Čekal jsem půl hodiny a to mi stačilu. Finito. Žádná pointa.
Zkusím to zítra... Netrpělivý, mrzutý ale stále...


yourKenyh

CHAT

27. ledna 2008 v 11:01 | Kenyh |  >kecy mnou naškrábány
Je celkem možný, že vy, co stále používáte Internet Explorer, v tomto článku nic neuvidíte. Teda aspoň minule to tak bylo... Heh, další důvod, proč přejít na Mozillu.
Koment i k minulému článku, plz.
yourKenyh

VNÍTŘNÍ BOJ?

26. ledna 2008 v 21:59 | Kenyh |  >denní záznamy
V posledních dnech jeden řeším. Neustále. Jde o takovou kravinu, ale mě to stejně děsně bere...

Naši mi dali šíleně štědrou nabídku; za to, že jsem přijat na školu, si můžu vybrat nový mobil. Fájn, vybral jsem si.
Proč jsem si jen musel vyhmátnout mobil, u kterého je uživatelská paměť jen 10MB? Teď abych si koupil paměťovou kartu! Ale stejně to má ta nokia divně vyřešený; proč dává tak malou paměť k mobilu, u kterého je mp3, mp4 a co já vím čeho všeho ještě přehrávač? Co si tam mám jako nahrát? Písničky se mi tam vlezou možná tři, video tak jedno [samozřejmě, že si musím vybrat, jestli chci nahrát písničky nebo video]... To si mám jako ve volném čase pouštět polyfoní melodie?
Fájn, jdu se kouknout po nějaké té kartě, kterou mi, doufám, zaplatí naši [vzhledem k tomu, že jsem nevyčerpal peněžní limit jimi k tomuto účelu určený mi to připadá i celkem pravděpodobný], ale zeptat se jich na to nemůžu, protože nejsou doma [né, že by mi to snad vadilo :].

Bože, to je dilema, že?

Večery trávím poslední dobou [cca 4 měsíce] venku s přátely. Je to úžasný, protože mám pocit, že konečně přestávám být to malý dítko, kterým jsem byl dosud. A naprosto nechápu, jaktože naši ještě neodhalili mé malé tajemství, díky kterému je má bunda zvlášť po návratu z večerních výletů [ale taky ze školy atd., vlastně permanentně] načuchlá nicotinem, dehtem a co já vím jakým svinstvem ještě.

O známkách píšu jen velmi nerad, ale připadá mi to, jako taková má menší povinost [jako abych ve stáří, když budu tyhle svý články číst vnoučatům, měl tak trochu potuchy o tom, co jsem si v tomhle svým věku o tom všem myslel].
Prudké zlepšení v chemii mě je těší. Minulý rok mi vycházela čistá čtyřka, i když jsem nakonec dostal trojku. Teď mám dvojku.
Český jazyk? No, nevím. Známky mám na tři ale možná, že se náš učitel nade mnou slituje kvůli mým dobrým slohům a skvělému umístění v olympiádě [mimochodem druhý místo].
Matika - tu chápou jen podivné existence, od kterých je lepší držet se dál. Já k nim rozhodně nepatřím. Minulý týden jsem dostal první jedničku za celej půlrok, jinak mám za tři [ale jen těsně...]
Hudebka. No co by to bylo za učitelku, kdyby mi dala něco jinýho než jedničku?
Občanka - dvojka. Zapomněl jsem za ním zajít na přezkoušení, kurva.
Ostatní předměty mi připadaj příliš nepodstatný, takže se o nich rozepisovat nehodlám. Vlastně, kdybch neměl v plánu si tohle číst ještě na smrtelné posteli, nejspíš bych se tady o tom nerozepisoval vůbec - známky mi přece můžou být [a jsou] úplně u prdele, když už jsem přijat :)

hot news:
  • v pondělí k nám do třídy zas zavítá ten děsnej fanatik
  • mám myspace chat, díky kterýmu můžu normálně chatovat s lidma z celýho světa!
yourKenyh

NEJSEM PŘIJAT...

23. ledna 2008 v 20:30 | Kenyh |  >denní záznamy
Ach bože, nikdy jsem se necítil tak mizerně...


ÁÁÁÁ, JAK MI TOHLE MŮŽETE ŽRÁT? :D:D:D:D
Dostal jsem se! JO! :D:D Příští rok budu chodit na JKO :)

Dokonce má matka se přepnula do módu "kamarádka", tzn. že je teď velmi milá.. K celému tomu se váže spousta dalších skvělých věcí, např. že budu mít novej mobil [už bylo načase]... No ale nejlepší na tom stejně je, že tam JSEM!

Má sestra mě vyhazuje, takže končím...
yourKenyh

VYMÝVAČ MOZKŮ...

21. ledna 2008 v 19:54 | Kenyh |  >denní záznamy
...dnes zavítal do naší třídy. Nebo se tam spíš vetřel, protože o něj nikdo nestál. Kdo by taky stál o starýho zbožnýho chlapa, kterej do vás celou hodinu hustí, že "bůh je láska", "gay-sex je hřích" nebo "co je psáno v bibli je pravdou"... Omg, co takový lidi v jednom z nejatheističtějších koutů světa, kterým ČR bez pochyby je, vůbec dělaj'? Navíc; téměř celá třída mu kladla otázky, na které nám odpovídal tak, že na ně vlastně neodpověděl, ale díky svému umění přesvědčit to ani nikomu nepřipadalo divné. Prostě typický vymývač mozků.
otázka: "Proč myslíte, že bůh je láska?" (omg, je z toho slovního spojení je mi špatně)
vymývač: "Protože je to psáno v bibli! Je tam napsáno, že to řekl bůh!" (nj vlastně, tak to je jiná! :D)
otázka: "A vy jste ho slyšel, jak to řekl?"
vymývač: "Ale to je už úplně jiná otázka! Musíme jít popořadě" (fájn - k odpovědi jsme se už nedostali)

Omg, strašný, tihle lidi...
Ať si věří čemu chcou, ale ať nám to svým klidným hypnotizujícím hlasem, kterému se snadno odolá a snadno vleze do hlavy a z mozku ho třeba už nedostanem, nevtloukaj' do hlavy!

Jen tak mě právě napadlo:
Nevím, co mají na JKO za zmatky, ale stále na internet nedali výsledky přijímaček. Je tohleto normální?


Pátek: večer v Metaxe [jeden club]
Sobota a neděle: ztracenej výkend! Soustředko z tajných důvodů, kde byla fakt sradna snad asi jen jednu půlhodinu, kdy jsme my, malé a nerozumné děti, hopsali v záchvatech smíchu v tělocvičně na rádoby hudbu vycházející z keyboardu... Večer jsme dělali vážně tak tajné věci, že to tady raději psát nebudu :)
Pondělí [dnes, kdyby někomu nedošlo :] : kromě výše uvedeného fanatika celkem klasika - teď jsem přišel domů načuchlý ne zrovna svěžím vánkem...

Pajuš se omlouvám [tyvíšproč], ale o víkendu jsem nebyl v Opavě..

Momentálně mi nějak blbne kabel, takež si nejsem jistej, jestli se tenhle článek zveřejní. A i kdyby ne, stejně to byl hloupej článek :) bez jakýhokoli zamyšlení, bez jakýhokoliv vyššího smyslu... Tak snad někdy příště, mojí milí...
yourKenyh

NOVÝ VZHLED - BE UNDERGROUND

16. ledna 2008 v 20:32 | Kenyh |  >grafika mnou vytvořena
Vnímám to tak jen já, nebo se v posledních dnech dělí blogová komunita na dva tábory? Tímto designem dávám jasně najevo, do které skupiny chci patřit - a doufám že patřím.
Záhlaví mi mírně nesedí na stránku, ale kvůli toho se mi to měnit vážně nechce. Doufám, že se aspoň trochu líbí :)
hot news:
  • přijímačkách budu psát, až budu mít výsledky jak jsem dopadl. Což bude, doufám, co nejdřív.
yourKenyh

UŽ ZÍTRA...

15. ledna 2008 v 15:51 | Kenyh |  >denní záznamy
...nastane den, kterej může pohnout celým mým budoucím životem.
Jestli to na těch přijímačkách zahraju stejně, jako dneska v hodině, bylo by to fajn...
yourKenyh

VADÍ MI MŮJ FLEGMATISMUS...

14. ledna 2008 v 16:38 | Kenyh |  >denní záznamy
...a má lenost. I když se snažím aspoň s tím druhým něco dělat, nedokážu se nějak zbavit pocitu, že s tím prvním se nic dělat prostě nedá. Naprosto mě dostává, jak jsou všichni [tedy aspoň některé osoby] nervózní kvůli blížícím se přijímačkám - a já je mám pozítří a jsem naprosto v klidu! Proč, proboha proč? Mám jisté obavy... Obavy, že všechna ta nervozita vyleze ven až tam při přijímačkách. Takže zatímco ostatní jí ve zdravém množství vylučují už teď, já ji v nezdravě vysokém množství vyloučím všechnu na jednou. Ale taky možná ne, doufám, že takhle nervozita nefunguje.

mezi řádky
Právě poslouchám That Boy That Girl od Hadouken - dokonalé. Je to styl Nu Rave [ale např. Pajuš [link] tomu říká New rave, takže vlastně nevím, jak se to ve skutečnosti jmenuje :)
____________________

Včera byla zkouška se sborem [z důvodů pro vás tajných - prosím Lole, nedávej to zatím na blog!]... Kromě pár drbů [ve zkratce: sex, sex, sex!], odchodu, který se protáhnul přes hodinu a půl, zasmrádlé večerky, kde nic jiného než žvýkačky, cigára a pivo neseženete [kupoval jsem tam.....ehm...to první :], starého bratra od J., který nás ohrožoval svou přítomností a i přes snahu všech se ho zbavit se nás dále držel jako klíště, pár láskyplných slov, objetí, jedné podezřívavé paní, dvou housek a dalších, ovšem přísně tajných věcí se nic zvláštního nedělo.. Jen mě neustále nepřestane překvapovat ochota některých lidí [tentokrát to výjmečně myslím v dobrém slova smyslu] a taky otravná vytrvalost některých... ..ehm.. ..dalších lidí.



hot news:
  • zítra jdu na novej design, potřebuju nějakej dospělejší, na tenhle se už nemůžu koukat...
  • Turmawen, jak dopadly ty přijímačky nebo co to bylo :) ?

yourKenyh