Srpen 2007

Cesta do fantazie - díl druhý

28. srpna 2007 v 11:10 | Kenyh
Druhý díl povídky Cesta do fantazie inspirovanou stejnojmeným snímkem.
Tentokrát jsem se snažil o celkem dlouhý příběh, je o poznání delší než první díl. Ke konci už (podle mého názoru) jde poznat ta inspirace tím snímkem, od píštího dílu už by ten fantas styl mě jít konečně poznat. tohle je poslední (i opřez jistou naivitu) reálný díl.
Předem se omlouvám za chyby ale myslím že jich tam moc nebude..
yourKenyh

Cesta do fantazie - díl první

27. srpna 2007 v 18:12 | Kenyh
Jde o mou první funfiction na tomto webu. Omlouvám se za případné pravopisné chyby, doufám že jich tam není moc.
Příběh se odehrává (prozatím) v reálném světě ale později se dostane do poněkud fantastičtějších sfér.
Inspirováno stejnojmeným snímkem. Ale pouze inspirováno, hlavní postavy (a v tomto díle úplně všechny) byli stvořeny pod mou rukou mýmiúdery do klávesnice ;)
Přeju pěkne počteníčko :D, další díl čekejte zítra.
Btw: omlouvám se za poněkud "neukončený konec" ale spěchám, musím jít ven s Bobinou (mým psem :)))
yourKenyh

rozcestník - kapitolovky

27. srpna 2007 v 18:06 | Kenyh
Cesta do fantazie - jak už název napovídá tak jde o fantasy funfiction i když první díly tak možná nevypadají. Jde o mou první funfiction na tomto blogu a o mou první fantasy funfiction vůbec.
Příběh je inspirován stejnojmeným snímkem a vypovídá o který sice leží vedle světa lidí ale je to svět na který žádný člověk nevidí.

Lemony Snicket

27. srpna 2007 v 16:50 | Kenyh
Málokterý spisovatle píše tak osobitě jako právě záhadný Lemony Snicket který se proslavil se svou "Řadou neťastných příhod". Některým možná připadá divné že před jménem Lemony Snicket píšu slovo záhadný. Jeho životopis jsem sice nikdy nestudoval ale pochytil jsem že se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak a Lemony Snicket je jen jeho přezdívka. jak se jmenuje ve skutečnosti samozřejmě nevím.
Příběhy hrdinů Řady nešťastných příhod se přímo potápějí v záhadách. Sám Snicket se občas zapojuje do děje, ať už tak že zde píše i kráké historky z "jeho života" (i když pochybuju že to doopravdy zažil..) nebo samy hrdinové o něm mluví.
Snicket píše s hůmorem, jeho příběhy jsou tak neskutečně naivní... A právě to je velké plus! Málokdo umí napsat takovou blbost která je vlastně naprosto úžasná i když každýmu je jasný že je to příběh mimo realitu a že by se nikdy nemohl stát.
Tohle je úryvek z knihy třinácté Konec, kterou právě čtu;

..."Ale vy mě urážíte, mladá dámo," vypískl zlosyn a zatvářil se pobouřeně. "Já to myslím stejně poctivě a uprímě, jak je den dlouhý."
Přirovnání, jež ničema použil, mělo prokázat počestnost a opravdovost jeho úmyslů, nedokazovalo však samozřejmě zhola nic. Jak totiž každý ví, některé dny jsou dlouhé, například uprostřed léta, když slunce pálí, anebo třeba Štědrý den, který se vždycky táhne jako med a trvá celé věky, než se přiblíží večer a ozve se zvonění a vy se konečně můžete vrhnout pod nazdobenýstromeček pro svoje dárky. Jiné dny jsou naopak velmi krátké, což bývá většinou v zimním obobí anebo ve dnech, kdy se věnujete něčemu zábavnému, jako je například čtení pěkné knihy nebo stopování neznámých chodců na ulici a vyzvídání kam a proč jdou. Takže tvrdí-li někdo, že něco myslí stejně poctivě a upřímě, jak je den dlouhý, může to znamenat, že naopak poctivě a upřímě nemyslí vůbec nic...

Podle mě jedne z nejlepších spisovatelů. jeho projev si zapamatujete a je tak osobitý a tak moc se liší od ostatních že kdybych měl tisíc knih a měl bych rozpoznat, kterou napsal Lemony Snicket, jsem si téměř jistý že bych to poznal.
yourKenyh

Potteromanie

26. srpna 2007 v 14:17 | Kenyh
I když by tento blog měl být teoreticky povídkový tak na něm zatím žádnou povídku nenajdete. Je to zapříčiněno tím že mám nápad ale pokaždé když něco napíšu (většinou si funfiction předespisuju rukopisem na obyčejný papír) tak to škrtnu s tím že je to naprosto příšerné. Snad když se dneska budu snažit přijít na to jak začít tak se mi to konečně povede.
A aby byl tento blog co nejlepší tak se snažím jezdit na blogy tohoto typu.. Ale co to nevidím! Žádný takový neexistuje - nebo (a to je přece jenom více pravděpodobné) jsem na něj nenarazil. Prostě všechny blogy kde se převážně píší ffka jsou na téma HP (Harry Potter)! Copak jsou tady všichni posedlí pottero (a poslední oubou taky slash) mánií? To nikdo není schopen vymyslet si vlastní postavy? A kdo vlastně čte ty kvanta funfiction na to a ono stejné téma?
Pardon ale tohle nejspíš nikdy nepochopím. Nemám nikomu za zlé že má rád Harryho Pottera a to natolik že o něm píše ale spíš mě fascinuje kolik takovýchto lidí se najde a že nikdo není schopný psát příběhy s vlastními postavami...
I když zatím já nemám co mluvit, že? ;D
yourKenyh

Já, velký Kenyh *ironie podruhé* o sobě

26. srpna 2007 v 13:54 | Kenyh
Jak charakterizovat sám sebe?
Tohle není jednoduchý úkol protože sám sebe vidím jen v zrcadle (nebo jiných odrazech - ale tento detail mi nepříjde zas tak důležitý takže vlastně naprosto nechápu proč se tady o tom takhle rozepisuju...), neslyším se jak mluvím a (jako snad každý člověk - a neříkejte že vy ne!) si občas své chování neuvědomuju - přesněji řečeno si uvědomím že to co jsem právě řekl bylo husné atd. Ale pak, když už to bylo řečeno, je pozdě..
Už jsem si celkem zvykl na ty narážky že jsem zženštilý a ani mi už nevadí. Ano, možná je to pravda, v některých věcech můžu na někoho působit zženštile, například že většina mých přátel jsou holky atd. Ale když má snad holka jako přátele hodně kluků tak to taky nevadí... I přes to že první dojem ze mě může být, jak to říct,..........rozpačitý, tak si mě stejně většina lidí nakonec oblíbí.
Když se na sebe podívám s nadhledem tak mám spoustu různých vlastností. I když se přesvědčuju že jsem silná osobnost, že mé názory někdo jen tak nezmění, tak čím více o tom přemýšlím tak tím více mi dochází že takovýhle vlastně vůbec nejsem! Lehce se nechám olivnít někým, kdo je pro mě důležitý. Většinou není těžké mě přemluvit (a to mě sere!). Ale za některými názory (například ohledně náboženství, ožralstvím a naprostou nepovrchností) si stojím a nikdo mě nepřesvědčí o opaku - spíš naopak, většinou se mnou téměř všichni souhlasí.
Možná že jsem i přehnaně sebekritický ale to vážně nemůžu posoudit protože jestli jsem sebekritický tak nemůžu posoudit blablabla (teď jsem se do toho pěkně zamotal) no, podle mě to je jako že anorektička se nevidí hubená.. Kdo bude přemýšlet, dojde mu to.
Svět vidím realisticky až pesimisticky i když nedá se to říct obecně, někdy si připadám i jako ten největší optimista na světě.. Právě proto že jsem věčně vysmátej tak si nepřipadám pesimista.
Ale dost už o sobě, připadám si trapně *omg*... Fakt, chtěl jsem vám přiblížit jaký zhruba jsem ale už mě nebaví psát takovýhle "slohovky" na téma Já.

Tak mě prosím neproklejte.
yourKenyh

Co zde hodlám dělat?

25. srpna 2007 v 20:38 | Kenyh
Už mám zhruba vymyšlený příběh který bude (u mě výjmečně) na téma fantasy, možná taky trochu sci-fi, protože se bude odehrávat v budoucnosti (jak už možná záhlaví napovědělo ;D)...
To by bylo tak vše co zde zaítm plánuju... Jo a ještě něco: nehodlám blogování propadnout. Ale teď už doopravdy ;))
yourKenyh

Já, velký Kenyh *ironie* ( o blogu)

25. srpna 2007 v 20:26 | Kenyh
Má blogová minulost a součastnost:
Před méně než rokem jsem si založil blog na adrese kenyh.blog.cz - tedy na asrese na které právě jste. Blog.cz mě bavil proto že mě až fascinovalo jak jednodušše můžu napsat něco a někdo si to přečte. Měl jsem v plánu na svůj blog psát svý názory a všechny jimi provokovat a prosazovat si je atd, však si to dovedete představit, ne? Ale časem názory který bych mohl na blog dát došli a já si poprvé řekl že nemám co psát! Tak jsem začal psát jak žiju. Nejdřív krátký články, někdy jenom pár vět i třeba v článku který byl jinak o něčem úplně jiném. Ale postupně jsem už vážně neměl co jiného psát a tak jsem psal jenom články o svém životě, lépe řečeno, zpovědi z každýho dne. Snažil jsem se psát vtipně a semtam mi i někdo napsal pochvalný komentář že pěkně píšu. Někdy v té době už přestával být blog jen zábava. myslím že každý blogger to zná. Tu posedlost svým blogem... Má návštěvnost se čím dál víc blížila k stovce denně a z toho jsem byl přímo nadšený! Psal jsem moc a moc komentářů na cizí blogy jen aby má návštěvnost stoupla. A ona stoupala! Můj blog už tehdy byl mou drogou. Už dávno jsem nepsl články se svými názory, dávno jsem neměl bog pro svou radost. Chtěl jsem mít ty nejlepší designy a tak si asi dokážete představit jak mě naštvalo když jsem přišel na blog který měl lepší design než já (např. Blanch)!
A pak jsme odjeli na asi pět dní pryč. Přednastavil jsem si články na každý den, jen aby se s mou návštěvností nic nestalo. Ale... jak jsme přijeli tak jsem hned běžel k pc a k blogu a co se nestalo! Má návštěvnost klesla na padesát denně! Byl jsem děsně naštvaný na všechny a z toho vzteku jsem blog zrušil. Sice už hodinu po tomto činu jsem toho litoval ale bylo to prd platný. Všechno bylo pryč. Když jsem šel druhý den na pc tak i když jsem už na blogu nechtěl nikdy být tak jsem tam pořád něco psal. I kdybych tam měl něco jen trošku pozměnit, každý den jsem na blogu byl! Řekl jsem si že tohle nemá smysl.
Založil jsem si Qentino.blog.cz - který mimochodem pořád funguje, i když je na něm přestávka - s tím že na blogu už nikdy nebudu závislý.
Já jsem nechtěl pořád myslet na komentáře, na design, na blog. Já jsem nechtěl mít skažený den blbou návštěvností, nechtěl jsem usínat s myšlenkami na blog a na to jak zítra změním design atd. Nechtěl jsem, nechtěl! A proto jsem se aspoň snažil tomu nepropadnout. Množství článků se s mým bývalím blogem vůbec nedalo srovnávat! Bylo jich tam mnohem méně, a já jsem byl šťastný že jich tam tak málo dávám. Byl jsem na sebe skoro až hrdý když jsem na blog vydržel nedat článek celý jeden den!
Ale nakonec....zase jsemto nevydržel a psal jsem i tři články denně (i když na kenyh.blog.cz byl tohle můj standart) a tohle jsem nechtěl! A tak jsem si dal přestávku, týden. nemůžu s Qentinem (zatím) skončit protože tam stále probíhá hlasování do SONH (soutěže o nejlepšího hudebníka) ale jsem si jistý že až ta soutěž skončí a já všem dám ty "odměny" tak v tom blogu dál pokračovat už nebudu.
Přišel jsem na blog morganaehran.blog.cz - blog jedný mý kámošky která si svou vysokou návštěvnost vysloužila dlouhými povídakami na téma HP (Harry Potter).. I když tohle téma mě nějak extra moc nezasáhlo (tzn. že knížky čtu, na filmy se dvám ale ty tisíce funfiction na tohle téma nečtu a žádnou nepíšu) tak jsem se rozhodl že tento blog bude taky povídkový. I když (zatím?) nebudu psát na téma Harry Potter tak doufám že si i tento blog najde své čtenáře.
yourKenyh