Cesta do fantazie - díl druhý

28. srpna 2007 v 11:10 | Kenyh
Druhý díl povídky Cesta do fantazie inspirovanou stejnojmeným snímkem.
Tentokrát jsem se snažil o celkem dlouhý příběh, je o poznání delší než první díl. Ke konci už (podle mého názoru) jde poznat ta inspirace tím snímkem, od píštího dílu už by ten fantas styl mě jít konečně poznat. tohle je poslední (i opřez jistou naivitu) reálný díl.
Předem se omlouvám za chyby ale myslím že jich tam moc nebude..
yourKenyh

Když obě jely tím (podle Veroničiných slov) Lukasovým bourákem, nestačili se divit když se z okýnka dívali na okolní svět kolem nich.
"Takový masy lidí.." okomentovala to s jasným obdivem Veronika.
"To jo no, tohle město je skvělý.. Kdo by si kdy pomyslel že zrovna my dvě se tu takhle budeme projíždět Mercedesem, že? A Lukasi, tobě nedělá problém poslouchat to rádio? Myslím tím jestli jim rozumíš?"
"No jo, po pěti letech studiu Japonštiny jsem sem přijel a zezačátku jsem jim moc nerozuměl, ale časem jsem si zvykl. Kromě toho se tady všude bez problémů domluvíte anglicky. Teda většinou bez problémů."
"Jak většinou?"
"No, někteří Japonci se tak trochu….jak bych to řek… stydí mluvit anglicky."
"Co je to prosimtě za blbost?"
"Žádná blbost, prostě realita.." řekl Lukas. "A jsme tady, vystupovat." Dodal vzápětí protože všichni z auta mohli jasně vidět restauraci před kterou se nacházeli. Nahoře byla velká cedule s japonskými znaky ale pod ní pro Evropany bylo napsáno anglicky "Sushi bar". Veronika s Kristýnou si sice představovali že je vezme do nějaké tradiční Japonské restaurace s historií, ne do takovéhle prosklené restaurace, který svým zjevem spíše připomínal komerční fast food, ale i tak šli za Lukasem a bez námitek si s ním sedli k jednomu ze stolků přímo před prosklenou stěnou. Snažili se působit příjemně, a tak jenom seděli a usmívali se i když by třeba dávno mohli říct "A to tady neobsluhují? To tady nedávají jídelní lístek?" Nicméně ani na jednu z těchto otázek se nezeptali a to právě proto že chtěli působit příjemně. Stejně, kdyby se Lukase na tyto dvě a možná i další otázky ohledně této restaurace, které se jim hlavou hemžili, tak by jeho odpověď byla jednoznačně "Ne". Protože tohle je téměř fast food a jak je vám všem jistě známo tak ve fast foodech se stojí ve frontách u pokladen a vybírá se pouze z posvícených cedulí na kterých jsou obvykle vyfocená jídla která se dají v daném fast foodu koupit. I když většinou skutečná jídla která pak dostanete vůbec nejsou tak velká, šťavnatá, nepomačkaná, zkrátka krásná jako na obrázku.
"Můžeme si jít objednat, jestli jsi" a podíval se přitom na Veroniku "posbírala už dostatečně velkou odvahu.."
"Myslím, že nemá smysl to oddalovat.. Jednou ten okamžik stejně musí přijít." Řekla Veronika přehnaně vážně až to znělo tak komicky že se všichni u stolu zasmáli.. "Kristýno, a co si dáš ty?"
"Myslím, že prozatím zůstanu u obyčejných hranolek.."
"Nevíš, o co přicházíš.." podotkl Lukas..
"To je možný, a ani mě to nějak extra moc nezajímá.. radši o něco přijít než se pak z toho poblít.."
"Tohle jídlo má tradici a jí se po celém světě! Zaručuji ti že když si to dáš tak se nepobliješ."
"Když si dám sirovou rybu s rýží? Ne, děkuji.." a tímto ukončila tu zbytečnou debatu a šla si vybrat jídlo. Luas šel s něma aby mohl zaplatit..
Ten z Lukasových bytů, ve kterém mají obě sestřenice po dobu jednoho měsíce bydlet, je přesně ten tip bytu, který je jak vystřižený z katalogu. Byt v padesátém patře jednoho z mnoha tokijských mrakodrapů nabízel svými prosklenými stěnami skvělý výhled na ostatní mrakodrapy, které jsou hlavně v noci skvěle nasvícené. Reklamy blikající tak že by mohli směle konkurovat třeba i Las Vegas v kombinaci s výškovými budovami, to je přesně to co obě dívky na Tokiu tak fascinuje. Taky to Lukasovi řekly když je ve 22 hodin přivedl do bytu, který měl být pro dalších zhruba třicet dní jejich domovem.
"Je to tady svělý.." okomentovala to Veronika poté co Lukas odešel.
"No, to teda vážně je. Vypadá to tu jak z katalogu na značkový nábytek."
"A koukej na ten výhled. A..a koukni se dolů z okna! Ty vole, to je výška!"
"No to jo, a to jsme jen v padesátým patře!"
"Netvrdila bych že padesáté patro je jen padesáté.."
"Víš, co jsem o Tokiu slyšela?"
"Já jsem toho o Tokiu slyšela celkem dost ale vážně nevím kterou z těch věcí máš právě teď na mysli.."
"No, slyšela jsem že Tokio leží na seismicky aktivní oblasti, nebo co, a do nějakých….ehm…. deseti let se tu čeká obrovský zemětřesení! Co když přijde právě teď?"
"Prosimtě, co by teď přicházelo… tvá fantazie je bez hranic, že?"
"Heh, nevěřila bych že první noc v Tokiu půjdu v deset spát… ale jsem ale unavená" změnila Kristýna náhle téma.
"No, tak to cítíme celkem stejně.. Jdu spát. Dobrou.."
Ráno je probudilo chrčení nějakého přístroje. Jako první se vzbudila Kristýna.
"Veroniko, nespi!" Veronice však bylo úplně jedno co jí Kristýna říkala. Nebo to tak aspoň vypadalo protože spala pořád a nevypadal že by měla v plánu se v nejbližší době probudit. "Veroniko!" řekla důrazně Kristýna tak moc nahlas že se Veronika doopravdy probrala a otevřela oči.
"Co je?" řekla rozespalým hlasem.
"Slyšíš?" upozornila jí Kristýna na ten podezřelý bručivý zvuk, jako když mobil vibruje na stole.
"Jo. Co to sakra je? Už to mám! Určitě tu nastražili bombu a všichni vybuchneme!"
"Vážně se moc nerada opakuji ale tvá fantazie je vážně nad míru velká! A já už vidím co to je.." řekla Kristýna a hleděla přitom na roletu na prosklené stěně která se sama vytahovala nahoru. "No, mají to tu vymakaný.."
Po snídani se rozhodli projít se po městě. Protože to tady ani jedna neznala a Tokio se zdálo víc než velké, vzali si sebou raději slovník angličtiny, mapu Tokia a mobily. Jen co vyšli z budovy, cítili značné pocity euforie, což znamená že prostě byli velmi šťastné. Tento pocit jim navodil dojem že jsou v tomhle super velkoměstě plném smogu, butiků a výškových budov jako turistky a přitom ještě před týdnem o tom neměli ani tušení.
"Tak, kam bychom mohli jít?" zeptala se Kristýna jako by chtěla říct "Kam v tomhle obřím městě my malé Češky vlastně můžeme strčit nos?"
"V první řadě bych chtěla navštívit jedno obchodní středisko které je odtud nejspíš dost daleko. Musíme jít na metro.." a ukázala na schodiště vedoucí do podzemí přímo před nimi.
Když přišli na zastávku metra, vůbec se tu nevyznali. Tolik spojů v Praze teda nemají. Kromě toho zde bylo asi deset plazmových televizí které právě ukazovali zprávy ze světa a nějaký Japonec to všechno komentoval a když se hluk z televize smíchal s hlukem davu a zvukem přijíždějícího metra, které se zdálo být opravdu přeplněné, připadalo jím to jako velmi rušné místo. Ani jedné to ale nevadilo.
"Myslím že bysme měli jet přesně tímto vlakem.." ukázala na právě přijíždějící metro Kristýna.
"Proč si to jako myslíš?" optala se jí Veronika nedůvěřivě.
"Když jsem se dívala na ten rozpis nebo co to je , tak jsem viděla u tohoto spoje že vede k tomu středisku, jaks o něm mluvila.."
"Jseš si tím jistá?"
"Jo.." řekla Kristýna nepříliš přesvědčeně..
"A co když ne?"
"Hele, jestli se tady budeme hádat tak nám to ujede a nebudeme mít nic. Rychle, musíme jít koupit lístky.." Obě běželi k automatu. V té změti japonských znaků hledali nějaké anglické slovo.
"Bože, co zmáčknout?"
"Co já vím.. Jaké je to číslo toho metra?"
"314"
"Fajn.." řekla Kristýna a něco tam pomačkala. Nicméně to zabralo protože dolem vyjel lístek.
"No wow, tys to dokázala!"
"Jo, jsem prostě úžasná.." řekla s lehkou ironií Kristýna..
Představte si moc lidí v jenom vagónu metra. A k těm moc lidí přidejte ještě jednou tolik lidí. Ano, téměř není možné si to představit, ale opravdu ráno byl vagón metra 314 takto přeplněný.. Konečně už přijeli na zastávku na kterou Kristýna s Veronikou tak netrpělivě čekali. Když se otevřeli dveře, museli se procpat mezi tím houfem Japonců ale oběma se jim to podařilo.
"Kristýno? Myslím že tohle není ta správná zastávka…. Nebo snad tohle je to nákupní středisko?" řekla Veronika když se podívala před sebe. Za prosklenými dveřmi byla vidět Japonská zahrada a v ní dřevěný klášter.
"No, to asi ne, ale myslím, že je to úžasné! Řekni, že se ti to nelíbí a až do smrti smrťoucí u mě budeš za burana.." odpověděla jí Kristýna a otevřela prosklené dveře. Rázem se rozhostil takový klid jaký naposledy zažili v odhlučněném tokijském bytě.
"Je to tady vážně super.." dala jí za pravdu Veronika když viděla ten potok a v něm mnoho kamenů, přes něj malé můstky, všude plno stromů a v pozadí ten baevný klášter.
"Myslím že bychom si to tady měli projít.."
Tráva byla tak moc zelená, voda tak moc čirá a kameny na dně tak moc barevné! Obě dívky šli jak zhypnotizované tou japonskou zahradou, cestou prošli barevný dřevěný klášter, šli pořád dál a dál, až viděli už jen zelenou louku a v dálce potok tekoucí mezi velkými balvany. Tam začínal les. Plno silných listnatých stromů porostlých lišejníky.
"Divný, že takhle za městem je takováhle příroda, že?"
"Myslím, že tady už dlouho nebude… město bude růst, vsadím se že do dvou let už bude i tady.."
"Nebuď taková pesimistka.." řekla Kristýna Veronice..
Šli dál a dál, jako by je tam něco táhlo. Aniž by se poradili, šli dál do lesa po cestě, která byla široká tak akorát aby se tam vlezli ony dvě jdoucí vedle sebe. Aniž by o tom padlo jediné slovo, každá dívka cítila že ta druhá to cítí stejně… Něco, nějaká síla, je tam táhla. Možná, že si to všechno jen namlouvali, nicméně se té síle poddali. Teď už bylo pozdě se vrátit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Turmawen Turmawen | Web | 28. srpna 2007 v 11:34 | Reagovat

wow :-P

2 Berushka Berushka | Web | 28. srpna 2007 v 20:42 | Reagovat

Njn talent se pozná;-)

3 Martas :-) Martas :-) | Web | 29. srpna 2007 v 12:09 | Reagovat

máš vážně talent,ale ´ještě si musím přečíst prvná díl

4 Bambulka Bambulka | Web | 29. srpna 2007 v 14:01 | Reagovat

Jo, dobrý:-) Už to začíná bejt opravdu zajímavý. Jen coby člověk, který něco najde snad na všem, podoktnu nějakou tu maličkost...:-))Teď přiznám, že nevím, jestli ti tam chyběly čárky nebo tak něco, nějak sem to nevnímala a nebo tam byly správně, co já vím, že jo:D Ale mám jednu velkou výhradu, takže přejdu k věci. Celkově tady nemáš pravopisný chyby nebo chyby, který bych postřehla až na jeden druh, kterej je bohužel dost vážnej. Psaní tvrdýho a měkkýho i, v tvém případě je problémem shoda přísudku s podmětem. Například dveře se otevřely napíšeš takhle a ne s měkkým i v otevřely. To bych například mohla brát ale jako ojedinělou chybu, to se stane, u věcí jsem to tak nepostřehla, všimla jsem si toho až za chvíli, ale co mě doopravdy v těhle chybách deptá, je shoda u těch holek. Protože když máš podmět ženskýho rodu, u přísudku u slovesa musíš psát tvrdé y. Takže když Veronika s kristýnou někam vešly, určitě to nebylo s měkkým i. A to bohužel ojedinělá chyba není, máš to špatně skoro všude, ze začátku jsem to totiž nepostřehla. Takže na tohle si určitě dávej pozor, protože to je dost hloupá pravopisná chyba a když se opakuje, neni to opravdu dobrý:-) Jinak celkově je to slušný, ale tohle jsem napsat musela:-)) Takže bacha na shody u ženskýho nebo neživotnýho rodu a bude hnedka o spousta chyb míň:-))) Těšim se na další pokráčko:-))

5 Turmawen Turmawen | Web | 29. srpna 2007 v 17:33 | Reagovat

ale dveře se otevřeli je špatně ne? nebo to teda alespoň vypadá dost divně, já bych to taky napsala s tvrdym y.... no ale nebudu se hádat, nevím co je či není správně.... a s těma i/y u ženskýho podmětu sem už kenyhovi psala na skypu, teda tam kde jsem si všimla, ale taky jsem si nemohla všicmnout všeho O:)

6 Genesis Genesis | 29. srpna 2007 v 17:47 | Reagovat

vsak jo, vzdyt bambulka to tak napsala, ze se tam ma psat ten ypsilon a ne mekke i

ale pro me jsou pravopisne chyby stejne jenom detail, protoze si jich nikdy nevsimnu :D, ale povidka je dobra, uz se tesim na treti cast

7 Turmawen Turmawen | Web | 29. srpna 2007 v 19:09 | Reagovat

aháá :D já to blbě pochopila :D, sorry Bambulko :))

8 Kl@arušk@* Kl@arušk@* | Web | 29. srpna 2007 v 21:12 | Reagovat

další!!!!....je to super čuper :D..:-PPP

9 Domulka Domulka | Web | 30. srpna 2007 v 1:11 | Reagovat

Tak příběh joo ... Z tebe bude spisovatel :)) Četla jsem si sice jen tenhle "kousek",ale úplně mi to stačilo ;)) Píšeš hezky

10 Bambulka Bambulka | Web | 30. srpna 2007 v 7:46 | Reagovat

2Turmawen:V poho, se holt může stát, že se někdo v tom mym románu zamotá:DD

2Kenyh: Pardon, že sem to napsala tak strašně dlouhý zase...:DDSem ukecaná, no...:D

11 Turmawen Turmawen | Web | 30. srpna 2007 v 13:53 | Reagovat

:))

12 barxy barxy | Web | 30. srpna 2007 v 16:38 | Reagovat

trochu delsi.....

takze sry ale nevim wo co go :D

ale zato vim ze ses docela maňas:D

a pristi mesic budes zase qentino?

takovidle lidi fakt zeru....ale furt to neni tak bad jako takýty co když se jim nelíbí že jim na blog chodí malo lidi tak ho zruší a mysli si ze po tom co maj mesic novej bude jejich navstevnost lepsi a tak zakladaj novej......

kdyby me to tak sralo tak uz barxy.blog nemam dyl jak rok........asi sem hold az moc splachovaci......a nebo sem upa out pac ted je ocividne in rusit svoje blogy jen tak z hecu....

mno nic,jinak mrtě desing,zetim papec Hynku

13 kenyh kenyh | Web | 30. srpna 2007 v 20:32 | Reagovat

bambulka: jo, já vím, pravopisných chyb je tam vcelku dost, no... příště si na to dám větší pozor :D

a jinak díky ale na další příběh si budete muset celkem počkat, do konce prázdnin mám totiž zaracha na pc.... teď tu jsem tajně :D

14 minime minime | Web | 30. srpna 2007 v 21:40 | Reagovat

kdybys chtěl, udělala bych ti beta-readera :D některé ty chyby se opravdu už číst nedají...

15 Turmawen Turmawen | E-mail | Web | 30. srpna 2007 v 22:27 | Reagovat

áá tak proto nejsi na skypu :D

16 Bambulka Bambulka | Web | 31. srpna 2007 v 14:06 | Reagovat

Co si proved?:-O:-O

17 Martas :-) Martas :-) | Web | 31. srpna 2007 v 20:37 | Reagovat

zapoj se prosím do mé petice co mám jako první článek na blogu..díkes

18 Andsy Andsy | Web | 31. srpna 2007 v 20:56 | Reagovat

pěkný ;-) ;-) Tak dál prosím :)) :))

19 lenny lenny | Web | 31. srpna 2007 v 22:43 | Reagovat

to byse mi necelo psat ;))

20 Bimbo Bimbo | Web | 2. září 2007 v 9:13 | Reagovat

Ahojik! Máš krásnej blogísek!:) Nádhernej design! :))) moc se mi tu líbí.. jukni dyžtak pls taky na můj blogís..

21 Martas :-) Martas :-) | Web | 2. září 2007 v 11:28 | Reagovat

tak co kde jsou nové články,?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.