Cesta do fantazie - díl první

27. srpna 2007 v 18:12 | Kenyh
Jde o mou první funfiction na tomto webu. Omlouvám se za případné pravopisné chyby, doufám že jich tam není moc.
Příběh se odehrává (prozatím) v reálném světě ale později se dostane do poněkud fantastičtějších sfér.
Inspirováno stejnojmeným snímkem. Ale pouze inspirováno, hlavní postavy (a v tomto díle úplně všechny) byli stvořeny pod mou rukou mýmiúdery do klávesnice ;)
Přeju pěkne počteníčko :D, další díl čekejte zítra.
Btw: omlouvám se za poněkud "neukončený konec" ale spěchám, musím jít ven s Bobinou (mým psem :)))
yourKenyh

Když Veronice řekla její sestřenice Kristýna že na dovolenou spolu pojedou do Japonska, myslela si že je to vtip.
"No jo, ha ha ha. Tak kam teda pojedeme?"
"Do Japonska. Kolikrát to budeš potřebovat slyšet abys to pochopila?"
"Japonska? A to…to jako fakt, jo? Vždyť je to úplná dálka! A kdo to jako bude platit?"
"Dárek mýho otce..."
"Tak to můj mi dá nanejvýš tričko.." řekla s úsměvem Veronika.
Až teď když seděla s Kristýnou v letadle první třídy, směr Tokio, jí začalo docházet jak je to vlastně super. Vždyť jede se svou sestřenicí, která je mimochodem stejně stará jako ona a jsou vážně dobré přítelkyně, do Tokia, nejdražšího města světa! Samozřejmě že tam nebudou jen ony dvě.. Vždyť to by s tím její starostlivý rodiče v životě nesouhlasili.. byla Kristýnou informována že tam jeden jejich rodinný přítel vlastní dva byty které pronajímá a zrovna teď má peněz dost a tak jim sám nabídl jestli necudou přijet. Letenky sice musel zaplatit Kristýnin otec ale to upřímně bylo Veronice úplně jedno, nanejvýš mu byla velmi vděčná..
Letadlo se rozjelo a vylítlo ze země jako pták. Pro obě dívky to bylo poprvé co letěli letadlem takže byli trochu nervózní. Kristýna, která seděla u okna, se dívala na Prahu z čím dál větší výšky až jí už téměř nerozeznávala…
Přišla k ním jedna z letušek. Se zářivým úsměvem se jich ptala, jestli si něco dají.
"No, a co bychom si mohli dát?" zeptala se se stejně zářivým úsměvem Kristýna a napodobila přitom letuščinu spisovnost.
"Na výběr máte z kaviáru.."
Obě se na sebe znechuceně podívali.
"Kaviár, tím myslíte ty rybí vajíčka co křupou v puse?" zeptala se se znechuceně zabarveným hlasem Veronika.
"Ehm…nejspíš ano. Copak, něco není v pořádku?"
"Ne, dali bychom si něco…..řekněme něco jiného, méně snobského, řekla bych." Odpověděla Veronika a otočila se přitom na Kristýnu která ji přikývla na souhlas.
"Ach, myslím že vám rozumím. Můžu vám přinést… třeba pizzu?"
"Ano, to by bylo moc fajn. Děkujeme.." řekla Veronika a snažila se to říct co nejzdvořileji. Obě pak z té "zdvořilosti" dostali záchvat smíchu až se na ně otáčeli cestující z vedlejších sedadel.
"Připoutejte se, prosím, budeme přistávat." Ozval se z reproduktorů ženský hlas po více než dvacetihodinovém letu.
"Konečně.." řekli obě zároveň..
"Na letišti nás má čekat Lukas." Prohodila Kristýna.
"Lukas? Co to máte za rodinýho přítele?"
"No, on je to vlastně Lukáš ale už ani nevím proč se mu říká Lukas. Hledej černovlasého chlapa."
"Víš, Japonci jsou většinou všichni černovlasí takže se tady bude hledat asi dost těžko."
"Myslím že ne."
"Tak to opravdu neznám tvůj důvod proč o tom jseš tak přesvědčená."
"Ten můj, jak ty říkáš, důvod proč jsem o tom přesvědčena je ten že ho právě vidím."
A opravdu. Asi třicetiletý černovlasý opálený Evropan oblečen ve značkovém obleku vkusně doplněným velkými slunečními brýlemi, k nim s neuvěřitelně bílím úsměvem mířil.
"To je Lukas?"
"Jo, to je on."
"Není Ital? Vypadá jak mafián.."
"Ale kdepak. Mafiáni mají vždycky děsně lesklý vlasy od gelu. To tenhle nemá.."
"Čau Kristýno!" křičel na ní se stále stejným úsměvem Lukas a zrychlil krok.
"Čau Lukasi!"
"Á, kdopak je to tady s tebou? Myslel jsem že si sebou vezmeš nějakého.. ehm… řekněme přítele mužskéh pohlaví!"
"Jelikož přítel mužského pohlaví neexistuje tak si tady vedu svou sestřenici Veroniku. Snad to nevadí.."
"Jestli vám nebude vadit spát v manželské posteli tak ani v nejmenším."
"Lukasi, víš kolikrát jsme už s Veronikou spali v jedný posteli?"
Lukas poslední větu ignoroval a ještě něž jí stačila Veronika vůbec doříct tak podal Kristýně ruku se slovy "Pro tebe Lukas." A hodil ten svůj úsměv. Kristýna se tvářila o něco méně nadšeně. "Úchyl" pomyslela si.
"Znám jednu skvělou restauraci. Jíte sushi?"
"Abyc pravdu řekla tak jsem ještě nikdy neměla možnost ochutnat ho. Ale ráda bych to zkusila," řekla Veronika.
"Teda , ty jseš odvážná.." zasmála se Kristýna..
Než se nadáli tak už seděli v Lukasově Mercedesu. Lukas vepředu řídil a na zadních sedadlech seděli obě dívky.
"Jak může mít takový fáro? Působí na mě nějak divně.." řekla Veronika..
"To možná působí na tebe ale ujišťuji tě že je normální!"
"Jo, už to mám! Určitě dělá do porna a v těch bytech natáčí!"
"Prosím tě, máš moc bujnou fantazii.."
Lukas vepředu pustil nějakou japonskou rádiovou stanici…
Pro obě to znělo jako "čimpilidniqvíválátrnturjdhoihsůhneigheioayhxchnir"…
yourKenyh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lole Lole | Web | 27. srpna 2007 v 19:49 | Reagovat

Zlatí......do Japonska se z Prahy letí 12 hodin ;+) Aspoň co já vím tak takhle nějak to znělo když tam měl letět otec....to bylo sice Kóbe ale to není od Tokia zas tak daleko =+) Ale jináč je to moc fajn!

2 Berushka Berushka | Web | 27. srpna 2007 v 20:22 | Reagovat

Ta poslední věta mi nejde zapamatovat...jinak trochu krátký a má to jednu velkou chybu! Zatím to nemá pokráčko! :D

Btw cestu do fantazie jsem viděla, ale kromě Japonska tam moc podobnosti není;-))

3 Turmawen Turmawen | Web | 27. srpna 2007 v 21:12 | Reagovat

mno uvidíme co se z toho vyklube.... :)

a jestli je ten obrázek z cesty do fantazie tak mám takovej pocit že jsem to viděla.... je to takovej animovanej film ne? mně to přišlo strašně trudomyslný (depresivní).... měla sem z toho divnej pocit a přesto jsem to dokoukala.... ale spoustu věcí jsem nepochopila... např. kdo byl ten divnej stín :-/

teda, doufám že to je opravdu ono a že tu nepíšu o něčem úplně jinym :D

4 Anežka Anežka | Web | 27. srpna 2007 v 22:23 | Reagovat

pěkný....jsme zvědavá na pokračování, mimochodem Turmawen, vím o čem mluvíš..já se u té pohádky (anim.filmu) strašně bála..a měla jsem z ní divnej pocit..

5 Bambulka Bambulka | Web | 28. srpna 2007 v 7:49 | Reagovat

Je to zajímavý, ale chce to brzy pokračování, prtože se tam zatim nic moc neděje:-) Ale mohlo by to bejt docela dobrý... Tak jen tak dál...jen občas pozor na přehazování vět ve větě, aby zněla přirozeně, ale to se stane, zvlášť když vím, že si spěchal, ale zkus si na to udělat větší chvilku a přečíst si to po sobě, dávat pozor na čárky, ze začátku ti tam chyběly, dál už jsem to nekontroloval:-) Ale fajn, znovu říkam, jen pokračuj:-)

6 kenyh kenyh | Web | 28. srpna 2007 v 9:28 | Reagovat

Lole: tak to je vážně detail. Já jsem do tokia v životě neletěl tak mi snad tu drobnou chybu odpustíš..

Berushka: No, zatím ne, ale v budoucnu z toho holdm čerpat mco a moc!! ;)

Turmawen: Je možný že píšeš o tom samým, ale vážně nevím který ten stín máš na mysli :-?

Anežka: Tak to asi fakt myslíš něco jinýho protože ta Cesta do fantazie není strašidelná...

Bambulka: Jj, právě jdu na pokračování ;))... Ale moc nechápu tu tvou poznámku o přehazování vět ve větě... Všechny věty mi připadají celkem přirozený....ale s těma čárkama máš pravdu, čárky nejsou mojí silnou stránkou :D

7 Vojta Vojta | Web | 28. srpna 2007 v 10:33 | Reagovat

Jj, moc pěkně si to napsal, z tebe bude jednou nějakej známej spisovatel :). Už se těšim na pokračování :)

8 Bambulka Bambulka | Web | 29. srpna 2007 v 13:37 | Reagovat

Myslela sem přehazování slov ve větě, myslim občas moc dobředu a píšu zto samý:DD Byla tam totiž nějaká věta nebo dvě, který by zněly mnohem líp, kdyby ten slovosled byl trochu jinak, jestli mi rozumíš, takhle sem to myslela;-):DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.