Září 2007

LIKE A VIRGIN - LIFE BY CHRISTINA AGUILERA, MADONA, BRITNEY SPEARS & MISSY ELLIOTT

30. září 2007 v 21:25 | Kenyh |  >mjúsiqué
Tak tohleto by se asi v dnešní době opravdu nemohlo stát, protože Christina s Britney se navzájem nenávidí a navíc, Britney už dávno není ta respektovaná hvězda, kterou dřív byla (i když pořádně zpívat neuměla dle mého názopru nikdy)..
Poslechněte si to celé, a taky se na to dívejte, je zajímavý dívat se na tváře amerických celebrit v hledišti a taky na výraz Justina který v té době s chodil s Britney, když se Britney líbá s Madonnou ;)


BLOG MÉ SESTRY

30. září 2007 v 17:26 | Kenyh |  >kecy mnou naškrábány
Někteří si možná vzpomínáte na femma.blog.cz - blog mý sestry. Ale pravdou je, že to byl spíš blog
můj. Protože jsem tzm všechno psal já, i design jsem udělal já z obrátků který jsem našel já (ach bože, vypadám jak nějakej děsnej narcista, že?) a tak je celkem jasný že za krátkou dobu to už ani jednoho z nás nebavilo.
Teď si ale má sestra založila Jihiro.blog.cz (link) který je opravdu její. teda pochopitelně jsem jí trochu omáhla s dsignem - který je podle mě na blog holky, který nebylo ještě ani devět let, dost dobrej. Články si ...ehm "píše" (vlatně jen kopíruje obrázky :D) sama. Proto se nedivte , že tam najdete dollsky a glittery, vždy't vám by se něco takovýho v jejím věku přece líbilo taky, ne?
yourKenyh

NEDĚLE 30/09/07 - DNEŠNÍ VEČER/RÁNO?

30. září 2007 v 1:15 | Kenyh |  >denní záznamy
Se sklamáním musím říct, že vůbec neprobíhá tak, jk jsem si ho představoval. Vlastně ani nevím, co jsem si představoval, snad že to bude dlouhý večer který strávím střídavě děláním různých aktivit. Ale co se nestalo? Je jen krátce po jedné a já už jsem unavený! proboha, to jsem malý dítě či co?
Na druhou stranu, proč ne? Proč bych vlastně měl být dlouho vzhůru a bez únavy? Navíc - kdžy jsem včera spal dohromady asi hodinu a půl?
Vážně se omlouvám, že vás unavuji svými slabomyslnými kecy. Původně jsem chtěl napsat článek o filmu "Ztraceno v překladu", ten je ale příluišsložitý, než abych ho ve svém momentálním stavu mysli pochopil. Funfiction ani nic na ten způsob dneska už nejspíš nestropím. Důvod? Únava. Je to děsný. Přitom by stačilo si dát jedno, dvě kafe (to výborný capppucino jsem všechno spotřeboval už včera :() ale já je vlastně ani nechci. Proboha, co to kecám? Fajn, asi jsem příliš unavený na to, abych psal normální článek, který by alespoň trošku dával smysl... Prostě v tomto mometnu jsem se rozhodl, že už s mou únavou nebudu nadále bojovat ale že se jí poddám. Správné rozhodnutí. Aspoň nebude zítřejší den stát za hovno. I když možná bude, to nemůžu vědět, ale nebude to zapříčiněno nevyspáním. A taky musím zítra tak do jdenácti cvičit na housle, uklidit si na stole a utřít nádobí. A taky vyvenčit Bobinu (můj pes) - které je mimochodem asi špatně nebo co. Nechápu jí, chová se fakt děsně divně - možná má ze mě strach protože jsem se jí dneska asi půl hodiny pokoušel naučit povel "lehni", který ve svých čtyřech letech pořád neumí. Ale stejně ho ani nikdy nepotřebovala...
Hledáte pointu? Pointu není možno najít protože tady žádná není. Prostě jsem psal takový myšlenkový pochody. Hmm, je tu nějakej psycholog, kterej by z toho dokázal něco vydedukovat o mé osobě?
yourKenyh

JOSS STONE

29. září 2007 v 19:01 | Kenyh |  >mjúsiqué
joss5.jpg JOSS image by ThreadBareStyle
Joss Stone
Patří mezi nejtalentovanější zpěvačky populární hudby součastnosti. Zpívá od soulu přes funk a reggae až po pop. Mezi její největší hity patří You Had Me, Tell Me Bout It a Right To Be Wrong. Proslavila se především svým "černošským" hlasem, je jedna z mála zpěvaček, kterou uslišíte zpívat stejně dobře jak z desky, tak i na živo. Nikdy nezpívá na playback a vždy vystupuje bosa. Říká, že potřebuje cítit kontakt s pódiem, co je na tom pravdy netuším.
Mimochode, koukejte jak jsem vzdělanej, tohle všechno vím z hlavy ;). Spolu se slávou získala i titul "Nejmladší písničkářka světa" a tím ho vzala Avril Lavigne. Ano, své písně si píše sama.
Proslavila se díky soutěži, obdoby SuperStar, akorát ta show nebyla tak slavná a nenadělal se kvůli ní takový povik. Prý se snad ani nevysílala v hlavním vysílacím čase.
Joss je osobitá - jak svou hudbou tak svým vzhledem. Rozená blondýnka si momentálně barví těch spoustu vlasů, co má na hlavě, na červeno až fialovo.
Nějaký videa v celým článku (většina jich bude naživo protože se mi líbí víc naživo než z videoklipů)

SOBOTA 29/09/07 - ÚNAVA

29. září 2007 v 17:54 | Kenyh |  >denní záznamy
Teda řeknu vám, tohleto mi vážně moc chybělo. Konečně zase můžu psát články a šíleně zveličovat každou cipovinu, co se mi za den přihodila :)
Naši jezdí každej rok někdy na koneci září někam daleko na výlet. Tento rok tuto tradici dodrželi také, a je to vážně super. Má sestra je totiž u babičky a já žiju těch pár dní, co jsou rodiče pryč, naprosto samostatně v našem bytě. Teda obědy si sám nevařím, to chodím k tý babičce, ale to je zandebatelná maličkost. Ale jak už to tak u mě bývá, tak když se tohle přihodí (to, že mě nechaj přes noc doma se nestává až tak často) tak se toho snažím co nejvíc využít. Celé večery jsem na pc nebo u tv. Teda předvčerejškem jsem šel spát celkem brzo, nebyla ještě ani jedna, ale včera - mmnt, to jsem vlastně šel spát až dneska! No, usnul jsem asi o půl šestý ráno a spal jsem do osmi - a cítím se normálně.* Unaveně, ale to je u mě normální. Na druhou stranu je ale zarážející že i když spím hodinu a půl nebo deset hodin, cítím se furt stejně! Je to normální?**
Dneska je poslední noc, kdy jsem sám doma. Zítra už příjdou naši :´( - takže dneska můžete, kdo jste hodně nespaví, v noci očekávat nějakou tu funfiction či popřípadě jiný článek. Taky shlédnu pár filmů...už se těším :)***
Když jsem dnes byl u svý babrlenky na oběd, tak tam byla má sestra - co jsou naši pryč tak tam žije. Díky bohu! Je jí teprve osm, fracek malej :) a ona si vymyslela, teda nevím kde to vzala, že chodím s Magdou Feikusovou. Ehm...myslím že drtivá většina z vás, co čte tenhle článek, nemá ani to nejmenší tušení, kdo že to Magdaléna Feikusová je. Nebudu vám ji složitě popisovat, stejně by vám to na nic nebylo a za pár minut byste to stejně zapomněli. Ale sere mě, že ona má nějakej naprostej výmysl )prý viděla, jak jsme se drželi za ruce, když jsme společně byli na chatě. Takový blbost!) a roztrubuje ho po světě jako kdyby to byla 100% pravda! Magdo, jestli si todle někdy přečteš - pls dej mi vědět, jak moc jsi nasraná/šokovaná. A kdyžtak všechen vztek vlož do pořádný perdy přes hubu tomu malýmu faganovi co si říká má sestra :D****
Za tu dobu, co jsem nebyl na blogu došllo k poměrně velkým změnám, o kterých se mě, jak jinak, nikdo nepokoušel informovat a pak jsem byl třrochu zmatený a v nesnázích :). Tak např. Earthcom.cz se přejmenoval na Enter4u.eu a svou původní doménu prodal nějaký firmě. Šokující, že? A taky imeem radikálně změnil design, čímž ještě víc přispěl k děsný nepřehlednosti. Nemáte na něm téměř šanci najít to, co hledáte a 90% písniček je skrácených na 30 sekund. A kromě toho mi an imeem.com nehraje ani jedno video. Kromě toho mi připadá, že se marně snaží napodobit takové stránky jako MySpace nebo YouTube. Každý člověk tam má svůj profil, své přátele atd. No hezký, ale že tam vlastně nic nehraje, to už je vedlejší, že? Se na tom serveru totálně pomátli!*****
Mimochodem děkuji všem, co mi zatím napsali nějaký komentář. A taky všem, co si přečetli tenhle článek od začátku až do konce. Moc si toho cením...******
yourKenyh
__________________________________________
__________________________________________

btw: právě mě napadlo, jak bych mohl tento článek trochu zpřehlednit. Udělám takový graf, co kde v něm najdete. Blbost? Možná, ale proč to nezkusit? :)


* potud je úvod.
** stěžování si
*** plán na dnešní večer
**** dnešní den + stěžování si
***** kritika
****** poděkování






IKONKA

29. září 2007 v 3:14 | Kenyh |  >banners a ikonky
Oproti té minulé je sice směšně primitivní ale to byl záměr - navíc je lepší v tom, že na ní neustále, narozdíl od té předešlé, vidíte můj nick, takže si můžete být neustále jisti že ta ikonka je opravdu moje :)
Ale teď už nejspíš pudu spát, jsem trochu unavený.
yourKenyh

VEČEŘE S APRIL

29. září 2007 v 1:49 | Kenyh |  >filmy mnou shlédnuty

Film Večeře s April je podle mě žánrově nezařaditelný. Je to spíš od každého trochu, ale dohromady to tvoří moc pěkný a povedený celek.
názor pár minut po dokoukání na film: Moc hezký film, jeden zmála příběhů, který by se doopravdy mohl stát.
film:
April (Katie Holmes) je typická černá ovce rodiny. Žije se svým černošským přítelem v malém bytě v NewYorku, kromě vzájemné lásky toho ti dva moc nevlastní. Její rodina jí nikdy neměla moc v lásce, celý příběh vlastně tvoří jediný den, den, kdy se její rodina rozhodla přijet k April na večeři. I když si je April vědoma, že ze svými rodiči, hlavně sestrou a matkou, nikdy moc dobře nevycházela, už od rána se připravuje na ten slavnostní okamžik. Vlastně si ale ani není moc jistá, jestli přijedou. Její matka, nemocná rakovinou, s ní má asi takový vztah že si nemůže vybavit jedinou hezkou vzpomínku s ní. Protože je rakovina u ní v tak pokročilém stádiu, že už není možné ji vyléčit, všichni se jí ptají, jak se cítí. Jí to ale už jen unavuje, nebaví ji neustále všem opakovat, že se cítí fajn. Starostlivost členů její rodiny jí natolik štve, že si z ní občas i utahuje. Tyto scény patří mezi ty úsměvnější momenty z filmu, i když jde tak trochu o černý hůmor.
April se rozodla udělat krocana, ale její trouba je rozbitá. Na to ale přišla příliš pozdě a tak běhá po okolních bytech a hledá troubu. Žádný soused není dost ochotný, až na jeden černošský pár, který ale musí uvařit i sobě a tak u nich peče krocana jen dvě hodiny. Dopéct ho musí u někoho jiného. Najde podivína z bytu D5 s novým sporákem. Mezi náma, ten kluk je tak trochu úchyl. April ale nezbývá nic jiného, než dát krocana péct k němu do jeho nové trouby. Když ale ten úchylák příjde k ní do bytu a začne děsně vtíravě říkat věty typu "skontroloval bych toho krocana sám ale je to tvůj krocan tak jsem si říkal že ho budeš chtít skontrolovat sama" a April ho na to setře, rozhodne se, že jí už dál pomáhat nebude. Krocana jí sice dopeče, ale z toho jedno stehýnko dá svému mopsi a celého krocana jí vrátí až po nekonečném Apriliiném dobývání do jeho bytu.
Rodina April nakonec přijela, to jí samozřejmě udělalo velkou radost. Běžela nadšeně dolů přivítat je ale než tam doběhla, její rodina už odjela. zděsila se totiž toho strašného domu, kde bydlí. To je April pochopitelně líto. Nakonec to ale vše skončí tak, že nemocná matka si na záchodě, poté co zaslechne rozhovor mezi matkou a její dcerou, uvědomí, jak je pro ni April vlastně důležitá.
Film je naprosto bez sentimentálních scén, což je podle mě jenom dobře. Je spíš smutný, občas se ale i zasmějete.
Mé hodnocení:
pět bodů z pěti - tzn, trhák!
yourKenyh


JAK JE TĚŽKÉ NAJÍT NORMÁLNÍ BLOG

29. září 2007 v 0:08 | Kenyh |  >kecy mnou naškrábány
Je mi vážně líto, že jo to za dnešek už třetí článek a vy toho budete muset zas tolik přečíst (nikdo vás k tomu nenutí , ale koment potěší O_O) ale tohle si vážně nedokážu odpustit.
Myslím, že blogaři by se dali rozdělit na takové dva protipóly. Na jednom jsou ti, kteří mají celkem vkusný design, píšou dobrý články který jsou psány čitelně, takže žádný "ČaUQy lIdIčQovÉé" ale něco trochu....normálnějšího. Na svůj blog píší své názory, z toho jak píší vyplívá, že jsou na nějaké úrovni a vůbec, celý blog je pěkný jak na pohled, tak i obsahem.
Mezi tyhle patří hlavně poslední dobou populární Dreamblog od Domulky. Domulka má pěkný design a ještě k tomu píše na takový dobrý témata ke kterým má většinou každý co říct. Samozřejmě, že takových blogů s názorem je mnohem mnohem více ale přece tu nemůžu psát všechny, takže další už uvádět nebudu.
Pak je tu at druhá, poněkud.....jiná skupina. Už na první pohled je zřejmé, že jejich majitel zřejmě nemá moc vkusu - děsný kontrasty, nečitelné písmo na barevném pozadí - to všechno dělá špatný dojem. Tento pocit se dá ještě zesílit buď glitter obrázkama nebo jinýma nevkusama, jindy ale stačí jen stovky překopírovaných obrázků celebrit. Na těchto blogách většinou najdete.....vlastně tam nenajdete nic. Samozřejmě to nejde říct obecně, občas se tam dají najít nějaký zajímavý informace, leč v drtivé většině skopírovaných z jiných serverů/blogů.
Příklad takového blogu z jistých důvodů uvádět nebudu, určitě jste sami už někdy na podobný blog narazili, takže se to dokážete představit. Pokud pudubou hrůzu dokonce vlastníte, radím udělat hezčí design na kterém půjde hlavně číst písmo, pozadí se nebude různě třpytit, hýbat a podobně, bude na sebe navazovat - a co je hlavní, rozhodně udělejte lepší obsah! koho by nebavilo psát o sobě? A dko má číst pořád ty tuny překopírovaných článků? Vždyť každý je jedinečný tak dejte skrz blog šanci druhým lépe vás poznat!
Jejda, to zase radím, a to jsem na blogu po měsíci ani ne jeden den a má dení návštěvnost zatím nepřesáhla třicet lidí (ne, že by mi to vadilo :)). Už přestanu všem radit, připadám si jak největší chuj.
yourKenyh

PARFÉM - PŘÍBĚH VRAHA

28. září 2007 v 23:39 | Kenyh |  >filmy mnou shlédnuty

mimochodem; Dnešek patří k těm dnům, kdy naši odjeli pryč a mě nechali samotného doma. V takových situacích obyčejně naprostou většinu večera nespím a věnuju jí buď sledování filmů nebo prouzdání po netu. Dneska jsem se vybral film Parfém - Příběh vraha.
názor pár minut po dokoukání na film: kravina, hlavně ten konec, OMG!
film: Celý příběh je o muži jménem Jean-Babtiste Grenouille. Ten už od narození má velmi dobře vyvinutý čich. Bůh ví jestli to má něco společného s tím, že ho jeho matka porodila na rybím trhu což je nejsmradlavější místo v Paříži (příběh se odhrává myslím v 17. stol. ale nevím to jistě). Matku mu popravili protože ho (jako novorozeně na tom trhu) porodila, nechala ležet a utekla. Lidé na trhu jí však chytli, poté byla popravena a dítě bylo vychovávánov sirotčinci. Jen díky velkému štěstí se Jean-Babtiste Grenouille dožil věk třinácti let - v té době už vedoucí sirotčince pro něj neměla místo a proto ho prodala jako dělníka jednomu majiteli něčěho, nějakého dolu nebo co, co to bylo jsem nějak nepochytil. V té době měl Jean-Babtiste Grenouille už čich an tak výjmečné úrovni, že cítil věci i stovky metrů daleko, cítil ovoce (což by nebylo až tak překvapivé), lidi ale i třeba sklo a kameny.. Celý jeho život se odehrává ve světě čichu. Když se snad jako zázrakem dožije dospělého věku, vezme ho jeho pán s sebou do města. Tam Jean-Babtiste Grenouille ještě nikdy nebyl. byl to pro něj ráj, tolik nových pachů! A tam zahlédl přes výlohu parfuméra, jak dává pařížským dámám okusit nejnovějšího parfému a ty mu na oplátku říkájí, že on je skutečný umělec. Poté se ho zmocní touha zachytit všechny vůně. Ale neví, jak by to měl udělat a tak jde za starým mistrem - dříve vyrobil velmi mnoho známých parfémů které mu vydělali obrovské jmění, v součastnosti ale byli jeho vůně přežitkem, něčím naprosto out. Proto vzal starý mistr, jehož jméno si vážně nepamatuju, Jean-Babtiste Grenouille do učení - samozžejmě poté, co v něm rozpoznal jeho neobyčejně citlivý nos. Jean-Babtiste Grenouille mu vydělal veliké peníze, vynalézal ty nejlepší parfémy které se jen prodávali. Jean-Babtiste ale chtěl něco víc - chtěl zachytit vůně krásných žen. A tak odjel od starého mistra a zabil třináct žen aby z nic pak udělal vonné oleje (blbost, že?). Mezitím se sběhlo velké pátrání po tom chladnokrevném vrahovi, nikdo ale netušil že jim je právě Jean-Babtiste. Poté se na to ale přišlo - to už měl dokonalý parfém hotový. Šel na popravu ale když lidé ucítili jeho vůni, začali ho milovat a ctít. Ale poté přišlo něco, u čeho jsem se fakt musel smát. Bylo to tak....tak hloupé! Lidé po ucítění parfému upadali do stavu štěstí , zde zobrazeného jako jakýsi trans. Z nenávisti všech přihlížejících se stala láska, všichni začali Jean-Babtista ctít a milovat. A poté všichni, opilý pocitem štěstí, se začali na tom středověkém náměstí vyslékat a šukat, jako na největší swingers party světa. To mi přišlo tak hloupé! Blbost! Mezi tím, jak všichni šukali, odešel Jean-Babtiste Grenouille z města, došel do Paříže na náměstí, kde se narodil. Víc než polovina toho zázračného parfému vyrobeného z třinácti žen mu zbyla. Na rybím trhu seděli kolem ohně nějaké sociální případy tehdejěí doby. Jean-Babtiste Grenouille udělal něco naprosto nečekaného, nalil si svůj parfém na hlavu. Na to všechny kolem pohltila záře a ti se s výkřiky "Je to anděl" nebo "Miluju tě!" na něj vrhli a samou láskou ho snědli. Omg, kravina.
Je tam vážně pěkná hudba ale oproti přihlouplému konci je to jako jeden dobrý skutek proti tisíci špatným skutkům. A toto srovnání v tomto filmu platí velmi přesně. Z začátku mě bavil, příběh byl hezký, ale ten konec můj celkový dojem úplně pokazil.
Mé hodnocení: dva body z pěti, tzn. podprůměrná blblost
Dodatek:
Noc je ještě mladá, takže pokud jste někdo taová sova, že ješě nespíte a vysedácáte u netu a náhodou jste zabloudili na můj blog, doporučuji zde zabloudit ještě tak zhruba za dvě hoďky - budu zde hodnotit film "Večeře s April" který si teď pustím.
yourKenyh

COMEBACK

28. září 2007 v 17:55 | Kenyh |  >kecy mnou naškrábány
No, nebudu to prodlužovat, zkrátka je to průser. Nejen že mě teď už nikdo nebude brát vážně, protože jsem v minulém článku napsal něco ve smyslu "sbohem navždy" a teď tu jsem zas, nejen že todle je pravděpodobně jeden z posledních dnů mého života protože mě Lole nejspíš zabije, nejen že budu muset snášet posměšky od Turmawen typu "já to říkala", nejen to...je to mnohem mnohem horší. Já zjistil že blog potřebuju! Je to přesně tak, jak se to říká. Člověk chce to, co nemá (i když říká se to přesněji "člověk chce to co nemůže mít" ale to by k tomu co zde hodlám napsat tak nesedělo). Když jsem měl blog, tak jsem se ho chtěl zbavit. Vlastně mi ani tak nešlo o to zbavit se blogu, ale zbavit se závislosti na něm. No, a když se mi to podařilo tak jsem tady zas. Proč? Je to jednoduché. Vlastně je to velmi složité ale vynasnažím se vám to vysvětlit tak, aby vám to všem připadalo jako nejjednodušší věc na světě.
Já potřebuju blog. Potřebuju se někde vypsat, potřebuju, aby druzí četli o absurdních zážitcích z mého života, potřebuju si někde pěkně zanadávat na mého učitele z matiky, potřebuju někde vystavit svá grafická "díla" - lépe řečeno spíš výtvory. Navíc, když nejsem denně na blogu, tak ochabá mé přátelství s Turmawen! Co je důležitější než přátelství (i když tohle není přece jenom to přátelství v pravém slova smyslu)? Láska? No, pochybuju, že ta se u nás přes skype a komentáře na blogu vyvine :)
Vlastně je mi velmi líto, že si blog zakládám, tímto se vám všem omlouvám, omlouvám se za svůj slib, že už mě tady víckrát neuvidíte - který jsem jaksi porušil. Ale vlastně, kromě důvodů výše napsaných, je tu jeden hodně veliký důvod - a to že až do tohoto okamžiku (tím okamžikem myslím moment, kdy jsem začal vytvářet nový design) mě to na internetu nebavilo. Zkoušel jsem být na myspace. Je to skvělá stránka, navíc si fakt procvičím angličtinu a poznám zajímavý lidi. Ale...na blog to prostě nemá!
A taky bych tu chtěl pronést pár vět o nových změnách, které na tomto blogu nastanou. Na myspace jsem poznal spoustu lidí a všichni tam měli profil atd., díky kterému bylo zřejmé, jaký ten daný člověk asi je. Tady na blogu je to jiné. Je to jen a jen přetvářka. Já v tomhletom nehodlám dál pokračovat, to mě nebaví. Tady na blogu budu sám sebou, nebudu si tu hrát na někoho, kým bych chtěl být. Tento blog, každé slovo a vůbec všechno, co tady najdete, jde ze mě. Takže si uvědomte, že když urazíte můj blog, urazíte tím i mě (řečeno s mírnou nadsázkou :) ale klidně buďte, upřímní, však já už to nějak překousnu, když mi nějaká jedenáctiletá holčička z horní dolní nápíše něco nepěkného (nic proti jedenáctiletým holčičkám z horní dolní :)
Tak, to by bylo prozatím tak vše, co bych chtěl říct. Jo, ještě malá změna v SB; ty blogaře, které považuju za přátele si dám do oblíbených stránek. Vy ostatní, co rádi píšete komentáře typu "ahojdááá, mucQy krásňoůůčkej blogísek, nespřátelíme?" mi můžete vilízat píču - teda kdybych nějakou měl (nemám :)) sry za sprosté výrazy ale jen jsem opravdu chtěl zvýraznit, jak moc mi jsou tyto komentáře ukradený.
Takže, tímto začíná nová kapitola mého blogového života. Buďte v ní všichni vítáni!
yourKenyh

blog.cz mě nebaví

2. září 2007 v 15:33 | Kenyh
Všichni víme, že tohleto, že přejmenovám blog, měním jeho účel, neustále ho ruším a zase obnovuji, jen prodlužuje dobu než ho doopravdy a skutečně zruším. Ale ten moment je tady! To všechno co se stalo v poslední době hodně narušilo můj "vztah" k blogu. Už ho neberu jako součást mého života bez kterého by můj život byl o něco ochuzen. Spíš ochuzen jsem já když pořád čumím do monitoru! Dřív jsem psal na blog že ho miluju. Ale já už blog nemiluju a ani nechápu jak jsem ho vůbec kdy mohl milovat!
Navíc začíná školní rok a já pochybuju že s tím *top secret* co chystám bych na něj stejně neměl čas. A navíc, neměl co psát. Na povídkový blog nejsem ten typ. Můžu sice vymýšlet příběhy ale psát je bez chyb? To je nad mé síly. Na nějakou zhodu podmětu s přísudkem vám seru!
Takže abych to uzavřel, svůj blog ruším. pokolikáte už, že? Ale teď už vážně, myslím to doopravdy. Už sem nikdy nenapíšu. I když dřív jsem to vždycky porušil tak teď už si sem téměř jistý že to neporuším, a je to z jednoho důvodu. Dřív jsem se musel doslova držet abych na blog vydržel delší dobu nenapsat. Teď už ne. nebaví mě psát na blog o ničem, všechno co jsem chtěl jsem už napsal. Jen si všimněte jak louho jsem sem nenapsal doteď! A to z vlastní vůle, protože jsem nechtěl!
Tentokrát už vážně končím, ale to neznamená že jsem jako kenyh skončil uplně a nadpbro. Věřte, že na ty blogy které jsem měl doopravdy rád, budu stále chodit. A taky budu na skypu takže kdo ho nemáte tak rychle instalujte a zapište si mě do kontaktů. Překvapivě se jmenuju Kenyh.
Jediné, co je mi teď trochu líto je že se můj blog "nedožil" ani jednoho roku. Vážně, do jednoho roku by zbýval zhruba......měsíc. měsíc, co jsem poprvé narazil na stránku blog.cz, poprvé jsem zmáčkl tlačítko "založit nový blog", udělal jsem první design a napsal první článek (mimochodem bylo to pár vět o Zoufalých manželkách O_o). Promiňte mi jestli budu v následujících slovech trochu sentimentální ale musíte mi to odpustit, končím přeci s blogem! A taky se omlouvám že tu píšu páté přes deváté a taky tu jsou určitě četné překlepy ale opravdu píšu co mě zrovna napadne...
Jako první blog jsem viděl blog od Lole. Dodnes funguje na funfiction-lole.blog.cz a Lole obdivuji, že ho má už přes rok a zatím ho ani jednou nesmazala nebo nezrušila i když poslední dobou píše opravdu jen výjmečně..
Pak tady byla ještě Vichis, další má spolužačka. Svůj blog vichis.blog.cz zrušila kvůli měnící se návštěvnosti (za dne na den byla z 20 denně na 230 denně a pak zase na dvacet O_o)a později si založila Japanese-street.blog.cz kde byla jako IviQ, protože zrovna to veliký Q bylo v módě. Ten blog taky zrušila, nebo spíš opustila, dodnes tam je... A pak si založila ještě nějaký ale já fakt te´d nevím jak se jmenoval.......jo už vím, Veeva.blog.cz - tam měla pěkný design a psala tam taky celkem často, tedy než ho zrušila O_x Taky nezapomenu jak si založila retro-life.blog.cz, kde psala jako marcelle a já vůbec nevěděl že je to ona a ona mě klidně nechala abych před ní mluvil o marcelleininým designu a pomlouval ho atd...
A retro-life taky existuje dodnes, dokonce na něm někdy v červenci napsala...
Ale teď abych mluvil o svým blogu:
První krize nastala když jsem svůj blog omylem zrušil. I když se to možná může zdát někomu nesmyslný tak mě se to opravdu povedlo. nechtěl jsem zrušit tenhle blog, vlastně jsem chtěl zrušit úplně jiný a teď vám řeknu jak to celý bylo:
Jednou jsem dostal nápad psát fiktivní deník nějakýho teplouše který bude na svůj blog psát zpovědi ze svýho života. vlastně to nebyl teplouš ale bisexuál, už podle názvu blogu (bisex.blog.cz).. já jsem nikomu neřekl že je to můj blog, jen jsem psal Lole a Veevě na blog komentáře a ony mi pak povídali o tom "úchylným" bisex blogu. Vlastně jsem ho založil s vidinou velké návštěvnosti. vždyť, koho by tohle nezajímalo? jenže velká návštěvnost se nekonala a tak jsem po dlouhé době napsal rozlučkový článek. No, pak byl bisex.blog.cz asi měsíc bez novýho článku a pak po měsíci jsem dostal chuť něco napsat. Tak jsem tam napsal nějaký dlouhý článek a bez rozmyšlení jsem se automaticky podepsal jako Kenyh!!!!!! Vše bylo prozrazeno protože tam už byli komentáře tipu "tyjo, ty seš Kenyh!!!!", ale co víc, všichni si mohli myslet že to píšu o sobě a doopravdy, chápete to???????????? No a tak jsem chtěl ten prokletej blog zrušit ale místo toho jsem zrušil svůj.... první myšlenka po tom strašném činu? "Co jsem to udělááááááááááál!!!!!!!!!!!!! Kurva, dvakrát kurva kurvisima!" Ale ještě ten den jsem ten blog obnovil a normálně fungoval dál.
Taky jsem založil blog krizovatkaprestize.blog.cz s tím že takhle si získám návštěvnost kterou jsem byl tehdy tolik posedlý... A povedlo se! Má návštěvnost byla od té doby vysoká jako nikdy před tím! Ale křižovatka prestiže je už dávno minulost, vlastní te´d JahůdečQa a ta z toho udělala úplně jinej blog než to vlastně měl být... A tak jsme s turmawen založili křižovatkyprestiže.blog.cz, který bude mimochodem i po konci tohoto blogu fungovat...
Ještě před křižovatkami prestiže s turmawen jsem změnil adresu blogu. Teď už jsem nebyl kenyh ale Qentino.. Vlastně jsem chtěl dělat blog jen a jen pro svou zábavu, do té doby jsem totiž byl posedlý návštěvností a nic jiného mě na blogu vlastně nezajímalo. vedlo se mi to, dokonce i ta návštěvnost byla vysoká (tak 150 denně) i když jsem jí vlastně ani nechtěl.... Pak asi po měsíci rozhodnutí vrátit se zpátky na kenyh.blog.cz a tak jsem to udělal ale se záměrem že tentokrát to bude blog povídkový. Už jednou jsem se o to pokoušel před tím ale ještě ten den jsem ho zrušil.
A to jsem se celkem stručně dostali až sem. A te´d ho ruším. Ale i přes to to bylo fajn a opravdu jsem si na blogu našel pár celkem velkých přátel (jak to jen přes net jde)...
Díky blogu se takly upevnil náš přátelský vztah s Lole a doufám že jenom kvůli tomu že tenhle blog zruším se ten vztah s lole nerozpadne....
Ti přátelé jsou v prvé řadě turmawen, ta, ani nevím proč, si mě naprosto získala, dodnes si píšem komentáře i po skypu. Potom jsou to K., se kterou si sice po skypu nepíšu ani si moc nepíšem komentáře ale i tak si myslím že jí znám jak jen to přes net jde... pak určitě pajuš se kterou jsem se dokonce setkal i osobně, taky Barxy se kterou jsem si párkrát chatoval, určitě hornet, ta si mě doufám taky uloží do kontaktů na svém skypu (jméno Kenyh!!!!) a jinak jsem měl rád blogy od: Sasanky, Marťase, Tessterky, Bärush, Domulky, SenSee (teda vlastně Eexnex), Morry, Carolinkyyy, Kerindy a dlaších kterým se moc omlouvám že jsem si na ně nevzpomněl.
Na vaše blogy budu stále chodit. Ale te´d už sbohem. Navždy. (tedy jestli si nebudem psát přes
ten skype O_x)
yourKenyh