Březen 2008

LHAL BYCH...

25. března 2008 v 9:35 | Kenyh
...kdybch řekl že mi to není líto.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem smutný.
Jak dlouho jsem se musel doslova přemáhat, abych napsal tento článek? Moc dlouho. Baví mě to ale nechce se mi do toho. Je to složité - ale zároveň mi připadá zbytečné a směšné takto řešit blog. Jako by to snad byl nějaký velký problém.
Končím. Možná se vrátím, nevím...
yourKenyh

MUSÍM...

18. března 2008 v 15:19 | Kenyh
...SI VŠECHNO NECHAT PROJÍT HLAVOU. ZA TÝDEN NAPÍŠU, JAK JSEM SE ROZHODL.
Sry za caps lock ale mě se to nechtělo měnit.
yourKenyh

DĚLÁM TO VELMI NERAD...

15. března 2008 v 18:36 | Kenyh
...ale nemám jinou možnost.
Zjistil jsem, že mi na blog chodí má devítiletá sestra a já prostě nemůžu riskovat, že by si něco přečetla.
Články nejsou zrušený, jen skrytý. Blogovat rozhodně nepřestávám, všem oblíbeným blogerům dám vědět o mé nové adrese.
Je mi to líto, ale tohle je nejspíš poslední článek na tomto blogu.
yourKenyh

AČKOLI TO ZNÍ NEUVĚŘITELNĚ...

11. března 2008 v 14:38 | Kenyh |  >denní záznamy
...konečně píšu. Nebo bych spíš měl říct: konečně se mi naskytla možnost napsat . Ne, že bych za tu dobu po psaní na blog nějak prahl, ale musím uznat, že jistá myšlenka na to byla... Neustále jsem si připravoval, co tady přidám (aneb za každou lepší příhodou zazněla věta "To napíšu na blog")... Dělám to tak vždycky, když mám zaracha, ale většinou to dopadá tak, že nic z toho připravovaného sem nedám. Toto nepsané pravidlo ale dnes hodlám částečně porušit.
Wow, za tu dobu, co jsem tu nebyl, se tu nějak změnila ta horní lišta, jestli víte, co myslím, že? Bohužel mám problémy s internetem (neustále mi to oznamuje, že "Síťový kabel byl odpojen"... Aww), takže se nepokouším o to všechny možnosti vyzkoušet, protože bych na to taky mohl čekat pěkně dlouho.
Pátek
Na seznam učitelek, které podle mě patří na psychiatrii přibilo nové jméno. Jistá učitelka zeměpisu, paní K., se snaží si získat autoritu, ale nedaří se jí to. Její hodina vypadá asi takto (střidá se hlas učitele a neposlušných žáků):
"Dál se naučte tyto pojmy; Lužnice..."
"Ložnice?"
"...Odra..."
"Ondra?"
"...Hracholusky..."
"Há, hracholusky!"
"...Šumava."
"Mňau."
Ani se jí nedivím, že občas ztratí nervy, ale nemusí si přece svůj vzek vylít na mě. Na a mém novém sešitě. To ona prostě zničehonic přišla a prý ať jí ukážu sešit. Tak jsem jí ukázal sešit (překvapivě). Aby bylo jasno, zeměpis patří k předmětům, kde si sešit celkem vedu. Ale tím, že jsem měl nový sešit a v něm pouze dva zápisy, a starý se všemi ostatními zápisy válel někde doma na stole, jsem jí podle jejich slov vytočil... Sebrala mou žk, že mi tam prej něco napíše. Vrátila mi jí až dneska. Bez jakéhokoli jejího zápisu. Ta má dost...
Hodina hudební výchovy s (hlavně poslední dobou) něpříliš oblíbenou paní T. Tu jsem taky vytočil tím, že jsem za jejími zády dělal neslušné obličeje... Je to jediná učitelka, která v případě potřeby stále posílá děcka do koutů, neboli na hanbu...lol
Neděle
Odpoledne strávené v tescu s Justýnou. Měl jsem strašně mastnou hlavu, nerad to říkám, ale je to tak. Nicméně bylo vedro, a i s mastnou hlavou jsem vypadal jako menší kokot než s čepkou...
Cesta tam; cígo, cígo... A taky paní, která se nás ptala, jestli nevíme, kde je červený kříž. Vážně jsem nevěděli. Ale ani jsme se s ní nechtěli moc vybavovat vzhledem k té čoudící věci, kteou jsme oba drželi v ruce.
Cesta zpět; cola, cígo, 3bit. A mé nemístné grgnutí. Hádejte, co jsme měli k obědu? Ať to bylo už cokoli, Justýna to uhádla.
Dnes
Zbytečná hádka, která mi akorát zkazila náladu. A to jsem jí měl výjmečně výbornou!
Ze zdi na mě tupě zírá zpod trézóru temná díra... ")
On jor bike its vhot aj lajk... ")
Jdou vojáci, jdou vojáci jdou... ")
(lol, nesnažte se pochopit...)
Tradadáá! Není to tak těžké (psát na blog)... Proč to vždy po delší době tak odkládám?
yourKenyh