>denní záznamy

HELE,...

9. července 2008 v 21:31 | Kenyh
...připadá mi jako děsná škoda, když jsou mé staré články schované někde, kde si je nikdo nemůže prohlídnout. mimo mě, samozřejmě. ^^
Takže jdu na to. Zveřejním všechny rubriky a podobný píčoviny. Vy můžete zhodnotit, jak jsem se změnil. Já proboha doufám, že moc. U čtení mých starých článků mi totiž ... doslova cukají koutky! ^^
hynekDORABLEE

AČKOLI TO ZNÍ NEUVĚŘITELNĚ...

11. března 2008 v 14:38 | Kenyh
...konečně píšu. Nebo bych spíš měl říct: konečně se mi naskytla možnost napsat . Ne, že bych za tu dobu po psaní na blog nějak prahl, ale musím uznat, že jistá myšlenka na to byla... Neustále jsem si připravoval, co tady přidám (aneb za každou lepší příhodou zazněla věta "To napíšu na blog")... Dělám to tak vždycky, když mám zaracha, ale většinou to dopadá tak, že nic z toho připravovaného sem nedám. Toto nepsané pravidlo ale dnes hodlám částečně porušit.
Wow, za tu dobu, co jsem tu nebyl, se tu nějak změnila ta horní lišta, jestli víte, co myslím, že? Bohužel mám problémy s internetem (neustále mi to oznamuje, že "Síťový kabel byl odpojen"... Aww), takže se nepokouším o to všechny možnosti vyzkoušet, protože bych na to taky mohl čekat pěkně dlouho.
Pátek
Na seznam učitelek, které podle mě patří na psychiatrii přibilo nové jméno. Jistá učitelka zeměpisu, paní K., se snaží si získat autoritu, ale nedaří se jí to. Její hodina vypadá asi takto (střidá se hlas učitele a neposlušných žáků):
"Dál se naučte tyto pojmy; Lužnice..."
"Ložnice?"
"...Odra..."
"Ondra?"
"...Hracholusky..."
"Há, hracholusky!"
"...Šumava."
"Mňau."
Ani se jí nedivím, že občas ztratí nervy, ale nemusí si přece svůj vzek vylít na mě. Na a mém novém sešitě. To ona prostě zničehonic přišla a prý ať jí ukážu sešit. Tak jsem jí ukázal sešit (překvapivě). Aby bylo jasno, zeměpis patří k předmětům, kde si sešit celkem vedu. Ale tím, že jsem měl nový sešit a v něm pouze dva zápisy, a starý se všemi ostatními zápisy válel někde doma na stole, jsem jí podle jejich slov vytočil... Sebrala mou žk, že mi tam prej něco napíše. Vrátila mi jí až dneska. Bez jakéhokoli jejího zápisu. Ta má dost...
Hodina hudební výchovy s (hlavně poslední dobou) něpříliš oblíbenou paní T. Tu jsem taky vytočil tím, že jsem za jejími zády dělal neslušné obličeje... Je to jediná učitelka, která v případě potřeby stále posílá děcka do koutů, neboli na hanbu...lol
Neděle
Odpoledne strávené v tescu s Justýnou. Měl jsem strašně mastnou hlavu, nerad to říkám, ale je to tak. Nicméně bylo vedro, a i s mastnou hlavou jsem vypadal jako menší kokot než s čepkou...
Cesta tam; cígo, cígo... A taky paní, která se nás ptala, jestli nevíme, kde je červený kříž. Vážně jsem nevěděli. Ale ani jsme se s ní nechtěli moc vybavovat vzhledem k té čoudící věci, kteou jsme oba drželi v ruce.
Cesta zpět; cola, cígo, 3bit. A mé nemístné grgnutí. Hádejte, co jsme měli k obědu? Ať to bylo už cokoli, Justýna to uhádla.
Dnes
Zbytečná hádka, která mi akorát zkazila náladu. A to jsem jí měl výjmečně výbornou!
Ze zdi na mě tupě zírá zpod trézóru temná díra... ")
On jor bike its vhot aj lajk... ")
Jdou vojáci, jdou vojáci jdou... ")
(lol, nesnažte se pochopit...)
Tradadáá! Není to tak těžké (psát na blog)... Proč to vždy po delší době tak odkládám?
yourKenyh

TO JSEM JEDNOU PŘED USNUTÍM POSLOUCHAL PÍSNIČKY...

28. února 2008 v 17:40 | Kenyh
...a jak by se dalo čekat, u Will You Sill Love Me od Amy Winehouse jsem usnul...
Co mě ale druhý den ráno čekalo za překvapení?

To byste nevěřili, co všechno dokáže udělat náměsíčný člověk...
Změnit si zobrazení menu, vyzváněcí melodii a tapetu! Omg, ráno jsem tomu vážně nemohl uvěřit...
A mimochodem: jsem vážně rád, že se mě čt1 rozhodla nahradit tím dechovým orchestrem... Vystupoval bych totiž na stejný akci, na který vystupuje i Kryštof a Ewa Farná! OMFG!!!
yourKenyh

...A VŠICHNI TLESKALI

23. února 2008 v 14:51 | Kenyh
Což celkem nechápu.
Četli jsme slohový práce na téma "Lavička v parku". Jako první četla Lole a slovy učitele "nasadila laďku hodně vysoko". Potom se nás Kubala [ten učitel] zeptal, kdo si troufá přečíst svůj sloh teď, po ní. Samozřejmě se nikdo nehlásil, a tak si vybral mně - není divu, sedím přímo před ním. Svou slohovku jsem napsal asi během dvaceti minut o přestávce a ani jsem si jí po sobě moc nečetl... Podle mě to byla kravina... No, co kloudnýho byste taky chtěli vykouzlit na téma "Lavička v parku"?
Ale nakonec mi dal jedna s hvězdou. Milý to člověk [až na to, že mám na jedné stránce od něj za tento týden (!) 6 poznámek!] , jedna s hvězdou, tu jsem dostal naposledy tak na nižším stupni!

Marcela F., má učitelka houslí, mě varovala. Varovala mě před koncertem v divadle, kterej bude natáčet i televize, a ja na něm mám hrát. A já jsem si její varování vzal k srdci, celej včerejší den jsem nebyl ve škole, je jsem doma cvičil na housle.
Hovno.
Proč jsem to dělal? Aby mi oznámila, že si televize vybrala nakonec nějakej posranej DECHOVEJ ORCHESTR? Omg.
Bože, koho zajímá dechový orchetr? Koho zajímají dechové nástroje? Nenávidím je. Ale na druhou stranu, aspoň mám o jednu velkou starost míň... Takže když nad tím tak přemýšlím, nejsem vůbec naštvanej.
__________________________________________

A jestli se někomu nechce číst celej článek [i když dneska je výjmečně krátkej], odpovězte mi plz apoň na tuhle otázku: Co si myslíte o soutěžích na blogu?
[mám v plánu jednu uspořádat]
yourKenyh

ZROVNA JSEM SLEDOVAL OTRÁVENÝ XICHT ŘEDITELŮV...

19. února 2008 v 19:47 | Kenyh
...když jsem si všiml, že mu z nosu trčí dva nehorázně dlouhý chlupy. Takový dva dlouhý, nechutný...
Ááááá nechci na to už myslet :D Fůůůj..

Abyste rozumněli, na naší škole řediteluje chlap, kterej sice studoval něco na způsob fyziky, ale učí tam akorát pracovní činosti - předmět naprosto nepotřebný a navíc děsně nudný. Tento rok to ještě jde, ale minulý to byla nuda doslova extrémní! Byli jsme rozděleni na dvě skupiny - kluci, holky - holky vařili a my vyráběli různý pičoviny v dílnách... Už jenom to bylo nefér, protože k životu je přece praktičtější umět vařit než umět vyrobit malej traktor ze dřeva! Našli se i tací, které to bavilo [většinou děsně chytří matematicky nadaní chlapci technickýho typu], já mezi ně nepatřil. Jenom když si vzpomenu, jak jsem tupou pilkou celý dvě hodiny řezal nějaký dřevěný prkno, je mi z toho zle.

Letos je to lepší v tom, že jsme konečně celá třída i s babama. Co děláme celou hodinu? Sedíme a posloucháme ředitelovy kecy. Ale pozor; možná nastal zlom. Konečně začínáme chodit na počítáče "vytvářet webové stránky", což v překladu znamená, že tajně brouzdáme po netu.

Dneska:
Lole mi neustále vyčítá, že pro mě musela jít a zavést mě na Petinu oslavu, když jsem byl teď o víkendu na sračky. A prý mi to bude vyčítat ještě hodně dlouho. Hovno. Udělali jsme chytrou dohodu celkem výhodnou pro obě strany [můj nápad samozřejmě :]. Ona mi nebude nic vyčítat a já pro ní za to půjdu kdykoli bude nutně potřebovat mou pomoc. Chytrý :D


Zítra:
Mám houslovou soutěž! Sice jen nedůležitý školní kolo, ve kterým bych prošel i kdybych nehrál, je to jen naprostá a zbytečná formalita... Ale i tak - mám hrát tři skladby, z toho jednu neumím do detailu, druhou neumím na zpamět a třetí neumím vůbec. Co si já, chudáček, jen počnu? :D

Taky vám jméno Marcela připomíná porcelán?
yourKenyh

TO SI TAKHLE ČEKÁM NA SESTŘENKU...

17. února 2008 v 23:15 | Kenyh
...nudím se u internetu, a co mě nenapadne?
Ano, je to opravdu revoluční myšlenka. Tak moc mi křičí v mé velké hlavě, že jí nedokážu neposlechnout. Zní asi takhle:
TAK UŽ KURVA KONEČNĚ NAPIŠ NA TEN BLOG, NÉ?!
Omlouvám se za vulgárnost mé myšlenky, ale takhle prostě vyzněla.
________________________________________
mezi řádky: omg, píšu na Exploreru, protože na tomhle pc žádnej jinej prohlížeč není, a vypadá to všechno tak strašně divně!
________________________________________
Izrael
To není zrovna místo, kam bych jezdil každej den. Takže cítím povinost o tom něco málo napsat. Nebudu lhát; nemám tam rodinu, nejel jsem tam na dovolenou. Prostě jsme tam jeli s našim školním sborem (doufám, že nemusím připomínat, že jsme na profesionální úrovni :D to mimochodem je snad už tak dost jasné z toho, že jsme vůbec jeli do Izraele - myslím, že jsme první (nebo aspoň jeden z prvních) sborů z čr, co se tam dostali). Takže jsme tam jeli zpívat - a v mém případě i hrát na housle.
Nejdřív jsme odjeli z Opavy do Vídně. Strašně se m stýskalo po mamince (kecáám), no a tam jsme spali jednu noc v takovým penzioně, kterej moc hvězdiček nejpíš nepobral. Jediná zábava (kromě sledování rakouský televize) tak bylo volat na pokoje. Na každým totiž byla pevná linka a volání na ně bylo samozřejmě zdarma. Nebudu vám nic nalhávat, byla to noc na hovno.
Druhej den jsme vstávali nehorázně brzo abychom mohli jet na Vídeňský letiště (mimochodem celkem chudoba) a odtamtud rovnou do Tel Avivu. Let byl dlouhý.....a nudný. Nehorázně nudný, možná i proto, že z jedné strany seděl nějakej starej rusák, kterýmu se strašně třepaly ruce a neustále chrchlal, a z druhý strany nějaká mladá rakušanka. Naštěstí to byla právě ona, která se pokusila o to aspoň trochu prolomit ledy a všudypřítomnou nudu lehkou anglickou konverzací.
Dalších osm dní uplynulo neskutečně rychle. Bydleli jsem jak jinak, než v rodinách. První dvě noci strávené v malém panelovém bytě, ve kterém žily tři generace rusů (na ty mám nějaké štěstí, že?), byly...ehm....řekněme, velmi dobrodružné. Ale nedala se jim upřít snaha, aby se mi u nich líbilo a nehledě na vzhled prarodičů bylo všechno strašně milé.
Další dvě noci jsem přespával na jedný manželský-nemanželský posteli (prostě větší postel pro jednoho, háček byl v to, že jsme na ni spali dva) v nechutně bohaté rodině s neskuečně nevkusně zařízeným domem. Mramorové schody s dřevěným "country" zábradlím, šedivý záclony přes luxvery a dlažbu po celým domě stejnou "jako máme v hudebce", jsem rozdýchával velmi ztěžka. I když nás (mě a Honzu Tolocha - 19ti nebo 20ti nebo kolika letého bratrance od Lole) vzali první noc na večeři do luxusní restaurace, vzpomínám na ně jako nejhorší z těch tří rodin, u kterýh jsme byli. Nejpíš proto, že mě naprosto nebrali na vědomí, všechno jim totiž anglicky řekl sám Honza, takže oni vlastně ani nevěděli, jestli vůbec angličtinu ovládám... K nejsměšnějším okamžikům v týhle rodině patřila noc, kdy jsem Honzu ve spaní zničeho nic naprosto šíleně kopnul kolenem do zadku. Oba jsme se probudili a já dostal šílenej záchvat smíchu - naprosto jsem se nemohl ovládat! Dál byla celkem prdel, když se nám třináctiletej fusatej (!) kluk snažil cokoli říct anglicky. Jeho mluva vypadala asi tak, že každý pátý slovo řekl v hebrejštině.
Jednou ráno za náma přišel v bundě a zničeho nic řekl: "I'm going to my zero now." Jasně, ať si klidně jde do své nuly... I když věta nedává smysl, znělo to anglicky a to mu asi přišlo nejpodstatnější...
Taky nám moc rád líčil příběh jedné počítačové hry. My s Honzou jsme jenom s úsměvem na rtech pozorovali, jak je on z tý hry celej vedle... A když se nám v angličtině pokoušel vysvětlit příběh, málem jsem vyprskával smíchy. Ani jeden jsme prostě nechápali, co se nám snaží říct! Neustále mluvil a mluvil a my jsem přikyvovali, Honza občas dokonce i pronesl nějaká anglická slova, jakože "ok", "yes, yes" a tak... A potom! Tyvoe to jsem se fakt už musel do peřiny tajně z plnejch plic smát. Prostě zničeho nic začal mluvit o nějaký holce, kterou jsme samozřejmě vůbec neznali, a že prý to byla jeho holka.....a kdybyste viděli, jak se on červenal :D:D A říkal to navíc strašně nervózně, jako že se chtěl pochlubit ale zároveň mu to bylo strašně nepříjemný, celý to prostě bylo neskutečně trapný...
V další, třetí a poslední rodině, to bylo absolutně nejlepší. Měli krásnej a vkusně zařízenej dům a byli moc milí. A ten kluk, co se jmenoval nějak jako Ištvan, Ijlan nebo Iljach nebo tak nějak, byl děsně zábavnej a mluvil uplně doboru angličtinou, mluvil rychle i s hebrejským přízvukem, ale vždycky jsem mu rozumněl.
No hovno. Tyvoe, proč o tom píšu? Stejně to nebude nikdo číst. To podstatný, co sem vážně chci vepsat, je to, že lidi z Evropy vidí Izrael jako zemi, kde jsou v jednom kuse nějaký bombový atentátníci atd. Není divu, díky médiím, kter si, jak známo, nejradši vybírá ty negtivní informace, tak Izrael skutečně vypadá. Ale pro nás, co jsme tam byli, je důležité, že víme, že Izrael není nebezpečný. Že v něm žijí stejní lidi, jako my. Nepředstavujte si Izrael jako poušť, kde není nic. Je to země, kde jsou dálnice a mrakodrapy! A všichni židé nejsou jen podivné postavy s jarmulkama a strašnýma vlasama.
A abych nezapomněl; setkání s Naomi bylo nejlepší...
________________________________________
Včera jsem se totálně zhulil! Nj, říkal jsem si, že člověk má zkusit všechno, no tak jsem zkusil hulení. Všechno jsem dělal správně - ale "jistý někdo" mě jaksi zapomněl upozornit, že nesmím vykouřit hned celýho jointa.
Ten stav, tím myslím tu nepříjemnou fázi, tzv. přehulení, trval zhruba hodinu - ale pro mě to byla nejdelší hodina v životě. A totálně mě odradila.
Byl to stav, kdy se mi neskutečně motala hlava, skoro nic jsem neviděl, a každou chvílí jsem zapomínal, co se stalo před sekundou... Jde to jen těžko popsat. Kdo nezažije, neuvěří, nepochopí. Ale jsem rád, že jsem to vyzkoušel. Aspoň už teď vím, že to není nic extra.
Ano, a lole, tobě samozřejmě moc děkuju za to, žes pak pro mě šla :D Sám bych to nejspíš fakt nezvládl :D Až ty budeš někde na sračky, tak mi taky zavolej, a já slibuju, že pro tebe taky dojdu.
yourKenyh

MUSÍM TU NAPSAT.

15. února 2008 v 20:38 | Kenyh
Prostě musím! Ale vůbec se mi do toho nechce. Takže sem napíšu jen pár faktů.

Izrael není nebezpečný.

Žijí tam lidi stejní jako my.

Letecké linky do i z Izraele jsou nejbezpečnější na světě.


Toť vše. Více snad někdy jindy.
yourKenyh

IZRAEL VOLÁ...

30. ledna 2008 v 19:52 | Kenyh
Ano, zítra odjíždím do Vídně a od tamtud letím do Tel Avivu. Poté strávím spoustu dní v Jeruzelémě :)
Mějte se. A kdybych už nikdy nenapsal, tak se mnou buď spadlo letadlo, nebo mě zabil nějakej terorista...
yourKenyh

KABEL, PAMĚŤOVKA...

29. ledna 2008 v 21:16 | Kenyh
..., fájn, co dál si ještě budu muset dokoupit k mé nové nokii? V životě by mě nenapadlo, že mi jí dodají bez kablu, vyděrači.
Jistý Martin mě zase potěšil svým komentářem. No nevím, hošíku, kdo je tady trapný :) Musím přiznat, že jsem tě už dávno vymazal jak z oblíbených stránek, tak z hlavy. Proč ty nedokážeš to samé?

Jinak zpět k mému mobilu. Je to totiž v tomto momentu velké téma. Aspoň pro mě. Je vážně skvělej - až na malou paměť a chybějící kabel [viz první odstavec článku]. Na Vodafon live je odkaz dokonce už z hlavního menu. Tak proč mi sakra nejde rozjet? Odpověď je možná až příliš jednoduchá - nemám aktivovanej wap. Jasně jasně, proč si ho neaktivuju?
Každý prochází různými stádii mentálního vývoje. Já jsem si zhruba před rokem liboval v nepraktických věcech, dlouhých pinech atd. A to je to - dlouhých pinech, složitých heslech... A tak jsem si heslo k tzv. "vodafone samoobsluze" dal tak dlouhé a nelogické, že so ho teď nepamatuju. Z toho vyplívá, že se nemůžu dostat ke svým funkcím a je to prostě všechno v prdeli.
Na stránkách vodafone.cz píšou, že pokuď kód zapomenu, mám zavolat na operátora. Volám - a stane se něco jak z amerického filmu. Hraje hudba a hlas mi oznamuje "Čekejte, jste v pořadí." nebo "Naši operátoři mají plné ruce práce s těmi, co volali před vámi. Čekejte prosím, za malou chvíli vás jistě jeden z nich obslouží.". Jsem netušil, že něco takovýho vážně existuje... Jako aspoň v čr!
Jak to dopadlo? Nedovolal jsem se. Čekal jsem půl hodiny a to mi stačilu. Finito. Žádná pointa.
Zkusím to zítra... Netrpělivý, mrzutý ale stále...


yourKenyh

VNÍTŘNÍ BOJ?

26. ledna 2008 v 21:59 | Kenyh
V posledních dnech jeden řeším. Neustále. Jde o takovou kravinu, ale mě to stejně děsně bere...

Naši mi dali šíleně štědrou nabídku; za to, že jsem přijat na školu, si můžu vybrat nový mobil. Fájn, vybral jsem si.
Proč jsem si jen musel vyhmátnout mobil, u kterého je uživatelská paměť jen 10MB? Teď abych si koupil paměťovou kartu! Ale stejně to má ta nokia divně vyřešený; proč dává tak malou paměť k mobilu, u kterého je mp3, mp4 a co já vím čeho všeho ještě přehrávač? Co si tam mám jako nahrát? Písničky se mi tam vlezou možná tři, video tak jedno [samozřejmě, že si musím vybrat, jestli chci nahrát písničky nebo video]... To si mám jako ve volném čase pouštět polyfoní melodie?
Fájn, jdu se kouknout po nějaké té kartě, kterou mi, doufám, zaplatí naši [vzhledem k tomu, že jsem nevyčerpal peněžní limit jimi k tomuto účelu určený mi to připadá i celkem pravděpodobný], ale zeptat se jich na to nemůžu, protože nejsou doma [né, že by mi to snad vadilo :].

Bože, to je dilema, že?

Večery trávím poslední dobou [cca 4 měsíce] venku s přátely. Je to úžasný, protože mám pocit, že konečně přestávám být to malý dítko, kterým jsem byl dosud. A naprosto nechápu, jaktože naši ještě neodhalili mé malé tajemství, díky kterému je má bunda zvlášť po návratu z večerních výletů [ale taky ze školy atd., vlastně permanentně] načuchlá nicotinem, dehtem a co já vím jakým svinstvem ještě.

O známkách píšu jen velmi nerad, ale připadá mi to, jako taková má menší povinost [jako abych ve stáří, když budu tyhle svý články číst vnoučatům, měl tak trochu potuchy o tom, co jsem si v tomhle svým věku o tom všem myslel].
Prudké zlepšení v chemii mě je těší. Minulý rok mi vycházela čistá čtyřka, i když jsem nakonec dostal trojku. Teď mám dvojku.
Český jazyk? No, nevím. Známky mám na tři ale možná, že se náš učitel nade mnou slituje kvůli mým dobrým slohům a skvělému umístění v olympiádě [mimochodem druhý místo].
Matika - tu chápou jen podivné existence, od kterých je lepší držet se dál. Já k nim rozhodně nepatřím. Minulý týden jsem dostal první jedničku za celej půlrok, jinak mám za tři [ale jen těsně...]
Hudebka. No co by to bylo za učitelku, kdyby mi dala něco jinýho než jedničku?
Občanka - dvojka. Zapomněl jsem za ním zajít na přezkoušení, kurva.
Ostatní předměty mi připadaj příliš nepodstatný, takže se o nich rozepisovat nehodlám. Vlastně, kdybch neměl v plánu si tohle číst ještě na smrtelné posteli, nejspíš bych se tady o tom nerozepisoval vůbec - známky mi přece můžou být [a jsou] úplně u prdele, když už jsem přijat :)

hot news:
  • v pondělí k nám do třídy zas zavítá ten děsnej fanatik
  • mám myspace chat, díky kterýmu můžu normálně chatovat s lidma z celýho světa!
yourKenyh

NEJSEM PŘIJAT...

23. ledna 2008 v 20:30 | Kenyh
Ach bože, nikdy jsem se necítil tak mizerně...


ÁÁÁÁ, JAK MI TOHLE MŮŽETE ŽRÁT? :D:D:D:D
Dostal jsem se! JO! :D:D Příští rok budu chodit na JKO :)

Dokonce má matka se přepnula do módu "kamarádka", tzn. že je teď velmi milá.. K celému tomu se váže spousta dalších skvělých věcí, např. že budu mít novej mobil [už bylo načase]... No ale nejlepší na tom stejně je, že tam JSEM!

Má sestra mě vyhazuje, takže končím...
yourKenyh

VYMÝVAČ MOZKŮ...

21. ledna 2008 v 19:54 | Kenyh
...dnes zavítal do naší třídy. Nebo se tam spíš vetřel, protože o něj nikdo nestál. Kdo by taky stál o starýho zbožnýho chlapa, kterej do vás celou hodinu hustí, že "bůh je láska", "gay-sex je hřích" nebo "co je psáno v bibli je pravdou"... Omg, co takový lidi v jednom z nejatheističtějších koutů světa, kterým ČR bez pochyby je, vůbec dělaj'? Navíc; téměř celá třída mu kladla otázky, na které nám odpovídal tak, že na ně vlastně neodpověděl, ale díky svému umění přesvědčit to ani nikomu nepřipadalo divné. Prostě typický vymývač mozků.
otázka: "Proč myslíte, že bůh je láska?" (omg, je z toho slovního spojení je mi špatně)
vymývač: "Protože je to psáno v bibli! Je tam napsáno, že to řekl bůh!" (nj vlastně, tak to je jiná! :D)
otázka: "A vy jste ho slyšel, jak to řekl?"
vymývač: "Ale to je už úplně jiná otázka! Musíme jít popořadě" (fájn - k odpovědi jsme se už nedostali)

Omg, strašný, tihle lidi...
Ať si věří čemu chcou, ale ať nám to svým klidným hypnotizujícím hlasem, kterému se snadno odolá a snadno vleze do hlavy a z mozku ho třeba už nedostanem, nevtloukaj' do hlavy!

Jen tak mě právě napadlo:
Nevím, co mají na JKO za zmatky, ale stále na internet nedali výsledky přijímaček. Je tohleto normální?


Pátek: večer v Metaxe [jeden club]
Sobota a neděle: ztracenej výkend! Soustředko z tajných důvodů, kde byla fakt sradna snad asi jen jednu půlhodinu, kdy jsme my, malé a nerozumné děti, hopsali v záchvatech smíchu v tělocvičně na rádoby hudbu vycházející z keyboardu... Večer jsme dělali vážně tak tajné věci, že to tady raději psát nebudu :)
Pondělí [dnes, kdyby někomu nedošlo :] : kromě výše uvedeného fanatika celkem klasika - teď jsem přišel domů načuchlý ne zrovna svěžím vánkem...

Pajuš se omlouvám [tyvíšproč], ale o víkendu jsem nebyl v Opavě..

Momentálně mi nějak blbne kabel, takež si nejsem jistej, jestli se tenhle článek zveřejní. A i kdyby ne, stejně to byl hloupej článek :) bez jakýhokoli zamyšlení, bez jakýhokoliv vyššího smyslu... Tak snad někdy příště, mojí milí...
yourKenyh

UŽ ZÍTRA...

15. ledna 2008 v 15:51 | Kenyh
...nastane den, kterej může pohnout celým mým budoucím životem.
Jestli to na těch přijímačkách zahraju stejně, jako dneska v hodině, bylo by to fajn...
yourKenyh

VADÍ MI MŮJ FLEGMATISMUS...

14. ledna 2008 v 16:38 | Kenyh
...a má lenost. I když se snažím aspoň s tím druhým něco dělat, nedokážu se nějak zbavit pocitu, že s tím prvním se nic dělat prostě nedá. Naprosto mě dostává, jak jsou všichni [tedy aspoň některé osoby] nervózní kvůli blížícím se přijímačkám - a já je mám pozítří a jsem naprosto v klidu! Proč, proboha proč? Mám jisté obavy... Obavy, že všechna ta nervozita vyleze ven až tam při přijímačkách. Takže zatímco ostatní jí ve zdravém množství vylučují už teď, já ji v nezdravě vysokém množství vyloučím všechnu na jednou. Ale taky možná ne, doufám, že takhle nervozita nefunguje.

mezi řádky
Právě poslouchám That Boy That Girl od Hadouken - dokonalé. Je to styl Nu Rave [ale např. Pajuš [link] tomu říká New rave, takže vlastně nevím, jak se to ve skutečnosti jmenuje :)
____________________

Včera byla zkouška se sborem [z důvodů pro vás tajných - prosím Lole, nedávej to zatím na blog!]... Kromě pár drbů [ve zkratce: sex, sex, sex!], odchodu, který se protáhnul přes hodinu a půl, zasmrádlé večerky, kde nic jiného než žvýkačky, cigára a pivo neseženete [kupoval jsem tam.....ehm...to první :], starého bratra od J., který nás ohrožoval svou přítomností a i přes snahu všech se ho zbavit se nás dále držel jako klíště, pár láskyplných slov, objetí, jedné podezřívavé paní, dvou housek a dalších, ovšem přísně tajných věcí se nic zvláštního nedělo.. Jen mě neustále nepřestane překvapovat ochota některých lidí [tentokrát to výjmečně myslím v dobrém slova smyslu] a taky otravná vytrvalost některých... ..ehm.. ..dalších lidí.



hot news:
  • zítra jdu na novej design, potřebuju nějakej dospělejší, na tenhle se už nemůžu koukat...
  • Turmawen, jak dopadly ty přijímačky nebo co to bylo :) ?

yourKenyh

MÁTI MĚ ZASE NASRALA...

12. ledna 2008 v 19:15 | Kenyh
...a to mě nakoplo k napsání již smazaného článku, ve kterém byste nevulgární výrazy hledali velmi těžko. Ale ona je fakt tak strašná kráva... Proč mě nechce pustit k na párty k J.? Jsou tam všichni, všichni tam můžou - jen já ne. Protože má matka je typická učitelka. Ach bože, jak já ji nenávidím!
A ještě se vymlouvá na to, že se momentálně potřebuju soustředit na přijímačky, které mám ve středu. Bože, a co jako? Nesoustředím se na ně snad dost? A co by na mém soustředění změnilo to, že bych teď odešel a ráno v devět se vrátil (spí se tam)?
Áááá už jsem si myslel, že jsem v klidu, ale já prostě pořád nejsem. Když si představím, o co všechno právě přicházím...
Awww zabít!
..............................................
Dodatek napsanej zhruba dvanáct hodin po zveřejnění článku:
Tento článek je strašně spontální. Neberte to smrtelně vážně :)
yourKenyh

KDYŽ SI MÁ MATKA PUSTÍ RÁDIO...

7. ledna 2008 v 15:01 | Kenyh
...tak to duní celým bytem. A to ani nemluvím o jejím zpěvu (haha, nejspíš si myslí, že jí neslyším či co..) No, a věřili byste, že mě při tom dunění nutí hrát na housle?
Přijímačky mám už 16. ledna, což je za devět dní nebo kolik, nevím kolikátýho je... Celkem mi to nahání hrůzu.
Po pár neúspěšných pokusech o novej design to vzdávám. Prostě jsem bez nápadu, jako vyschlá studna, prázdná váza nebo jiná posraná metafora.

V orchestru, kam mimochodem chodím každej pátek, to minule bylo pěkně napínavý. Nevím, jestli je zrovna etické tady celý průběh oné debaty zveřejňovat, ale stejně to udělám. Bylo to zhruba takhle:
Hanousková starší (naše dirigentka) přišla do třídy, sedla si na křeslo - který se dá mimochodem tahem za malou páčku zvýšit do výšek nebeských, vím to z vlastní zkušenosti, mockrát jsme to křeslo Hanouskové zvedli a potom se bavili pohledem, jak ta chudák paní skáče a snaží se ho dostat do původní polohy - a řekla něco ve smyslu, že Jirka, kterej už vážně moc let s náma hrál na kontrabas (= basa - takový ty obrovský housle, který stojí na zemi na tý tyči a jsou většinu větší, než na ně hrající člověk), jí smskou zdělil, že s náma končí. To je přinejmenším sprosté! A kromě dalších přídavných jmen jako nezodpovědné, bezohledné a neférové mě napadá mnoho dalších, která by se k tomuto podlému činu dala přiřadit!
A dále se nám snažila promlouvat do duše jakože ať Jirku přesvědčíme, když on je náš kamarád ale na to odpověděl H., že kromě jeho tam Jirka prakticky žádný opravdový kamarády neměl a že on, i když se vymlouval na časové důvody, nejspíš měl poněkud jiné důvody k odchodu.
Nakonec z dlouhé vážné debaty, u které jsme se jako jediní smáli já a S. (abychom se to místy alespoň pokusili zlehčit) vyplinulo, že máme v orchestru blbej kolektiv a že se ho pokusíme upevnit tím, že budeme každý pátek chodit po těch dvou nebo kolika hodinám hraní do hospody. Proti tomu nic nemám :)
Ale takhle by se mohlo zdát, že z toho náše hrací tělěso (omg, trapná to slova! :D ) z toho vyšlo bez nejmenší újmy, teda až na toho Jirku - basistu. Ale tak to rozhodně není. Syn dirigentky - violoncellista - se urazil a pod svým přesvědčením o své pravdě se hádal se svou sestrou a dožadoval se po ní veřejné omluvy a pak si dokonce dal ultimátum, že buď on a Jirka, nebo ani jeden z nich... Potom odešel a já bych se ani nedivil, kdyby se už nikdy nevrátil... A zrovna včera jsem to všechno líčil napjaté H. přes mobil, která u toho bohužel nebyla z důvodů nějaké méně vážné nemoci.

To byla tak jediná akčnější věc, samozřejmě kromě těch tajnejch drbů, u kterých mám tisíc chutí je tady vypsat! A různých dalších akčních, ale přísně tajných věcí, který tu psát nechci a ani nebudu.

V blízké době čekejte novej design.
yourKenyh

A JE TU POSLEDNÍ DEN V ROCE...

31. prosince 2007 v 19:37 | Kenyh
...což mi celkem připadá jako dobrej důvod, proč sem napsat pár řádků. Bože, v poslední době se mi toho tolik stalo, proč tu proboha píšu až teď? A to jsem se k tomu musel vyloženě přinutit - a myslím, že kdyby nebylo toho 31. prosince, tak bych to dál odkládal na dobu neurčitou...


Začnu začátkem měsíce. Nevím, co mě to popadlo, ale řekl jsem si, že se chci nechat ostříhat. Vzhledem k tomu, že mé vlasy vůbec nebyly špatný (ehm, teda oproti podobě po ostříhaní byly výborny, sry Lole, ale já to tak zkrátka cítím!), to prostě nechápu. Má kadeřnice a teta v jedné osobě byla zaneprázdněná a navic v Praze a já prsotě tak moc chtěl ostříhat, že jsem sáhl po zcela krajním řešení; nechal jsem se ostříhat od Lole. Bože, už to nikdy neudělám, nic proti Lole, prostě si nenechám ostříhat háro někým jiným než kadeřnicí! Když jsem se úzkostlivě díval jak tam Lole čaruje nad mou hlavou a těmi nůžkami dělá šmik sem, šmik tam a přitom se vůbec nedívá do zrcadla, jak to působí jako celek, chytal jsem pocit beznaděje...
Heh, druhej den ve škole byl strašnej... A výsledná podoba mých vlasů byla...prostě jako ostříhaná od někoho, kdo to dělal poprvé, ale že se vlbec divím, když to tak opravdu bylo. Možná proto jsem si to (vlasy) nechal ostříhat další den od další kámošky tupými nůžkamy (ve škole!), říkal jsem si, že stejně nemám co ztratit, tak proč ne. Musím říct, že potom to bylo mnohem lepší, ale stejně hrozný... A věřili byste, že až včera mě ta teta-kadeřnice doopravdy profesionálně ošmikla? Celej ten měsíc nebo jak dlouho jsem chodil s tou helmou a málem mě trefil šlak, když jsem vidě fotku v novinách (!), kde jsem zezadu a mám tam vocas jak ořech, tyvoe...
Heh, no a k fotce v novinách se vztahuje to další, co bych rád napsal. Nejspíš bych měl zodpovědět otázku "Jaktože jsem proboha byl vyfocenej v novinách?", takže od začátku. Omg, teď nejspíš máte dojem, že to bude něco na dlouhý povídání, ale není. Prostě a jednoduše jsme byli celá třída pozvaná na přednášku o anorexii na slezským gymplu, což absolutně nechápu (jakože proč si pozvali zrovna naší zvrhlou třídu, ze které nevychovanost přímo číší *přeháním*)... Taky to celý s tou anorexií mi připadá trochu přehnaný, tím myslím, že tam měli video s tzv. anorektičkama (normální holky, jak zatahovali břicho apod...), ale to až jindy. Byla tam televize i noviny a Veeva dělala rozhovor do "zpráv z regionu" na čt1 :D
Kromě jednoho trapnýho anonymního komentáře od někoho, koho prý "dobře znám", mě na blogu nic nějak extra nevyvedlo z míry / nevyvedlo ze stereotipu... Mimochodem, ten koment byl tak trapnej a setřít toho člověka bylo tak snadné...
Jinak mé prázdniny jsou úplně na hovno, celou dobu mě akorát má matka nutí hrát na housle a už toho mám fakt tak akorát plný zuby! Aspoň že mě pořádně dokáže odreagovat Roller Coaster Tycoon 3 - celkem děstká hra, kde stavím lunapark, ale baví mě to...
Má matka na mě už křičí, ať jdu z toho počítače okamžitě dolů hrát na housle (omg, ani teď si nedá pokoj! To je týrání!). Stejně celej silvestr trávím jako malý ditě (peču se sestřenkou (17) dort zatímco ostatní kalí někde u Kikiny... Ale rozhodně se nedá říct, že bych se snad nudil)..
Konec. A pro ty, kterým se nechtělo číst tak moc písmenek, aspoň v závěru napíšu něco ve smyslu jakože "Hezkej novej rok"...
by the way:
  • matka mi na vánoce dala knihu "Polibte si", která zábavnou formou vypráví příběh mladýho gaye. Bože, mám dvě teorie: a, má matka tu knihu vůbec nečetla, takže nevěděla, o čem je nebo b, má matka si myslí že jsem gay! No stejně si myslím, že možnost "a" je správně... Nehledě na to, že to bylo o klukovi na kluki to byla moc fajn kniha :)
yourKenyh

ZTRÁTA ČASU?

14. prosince 2007 v 16:00 | Kenyh
Ne, nad zrušením blogu neuvažuju, jak by to snad po přečtení titulku mohlo vypadat.

Dnes mě učitelka v ZUŠ tak zdeptala - nevím o co jí jde, jestli o to, abych opravdu začal pořádně cvičit, nebo o to, abych na tu konzervu radši ani nechodil... Naštěstí se jí povedlo mě přesvědčit o tom prvním, že takhle, jak to vedu se cvičením na housle, to prostě dál nejde - nebo lépe řečeno šlo by, ale tím pádem ať nepočítám s tím, že přijímačky na konzervu udělám.
Fajn. Tímto si sám sobě slibuju, že svůj veškerý volný čas budu opravdu jen cvičit - všechen čas co bych za normálních okolností byl na pc, tv nebo venku.
Nicméně tyto mé sliby vždy dopadají tak nějak...jak to říct? Prostě nedopadají. Ale tadyhle prostě přestává sranda, já si to uvědomuju - takže opravdu musím teďka ten měsíc, co mi do zkoušek zbývá, cvičit jako nikdy předtím.
Jestli nevíte, co napsat za komentář, tak nejradši bych byl, kdybyste mi prostě jen popřáli hodně štěstí v boji prosti mé lenosti...

by the way:
  • proboha, kde se vzali ti lidi, kterým dělá tak velkou radost to, že z kapsi vytáhnou petardu, zapálí ji a ona udělá "bum"?
yourKenyh

PO VČEREJŠÍM ZLATÝM SLAVÍKOVI...

9. prosince 2007 v 18:48 | Kenyh
...jsem znechucen českou pop-music. Toť vše, co chci napsat.
Sbohem, mí drazí...
yourKenyh

SEX S ROBOTY...

2. prosince 2007 v 19:39 | Kenyh
...už brzy nebude ničím výjmečným. Tedy aspoň podle jednoho amerického spisovatele, jehož jméno jsem pochopitelně už dávno zapomněl.. Ten chlap je šílenec, to je jisté. V jeho knize prý píše tak, až to vyvolává dojem, že se sexem s roboty do budoucna na 100% počítá a vyloženě se na něj těší.
Tím pádem ale nastanou dosud nevídané problémy, jakože muži budou v depresích, že své ženy/milenky nikdy nedokážou uspokojit tak dobře, jako roboti. V tom případě je zde asi jediné řešení, a to pořídit si nějakou vymakanou robotku, která ho do všech tajů sexuálních technik ochotně zasvětí.
Několik problémů se tím ale i vyřeší, např. v situacích, kdy se jednomu z partnerů do sexu vyloženě nechce. Viz; představte si, že muž příjde domů za ženou a má na to chuť. Žena mu ale odpoví, že "Dneska ne, miláčku, bolí mě hlava. Jdi se vyspat s robotkou..." Heh... úchylný.

Téma "sex" jen tak neopustím, proto vy, mi zvrhlí čtenáři, klidně čtetě dál :)

Zítra jdeme se třídou na přednášku na téma "Sex ano, děti ne". Jsem zvědavý, jestli nám tam řeknou něco, co bychom ještě nevěděli. S tím, že se se mnou dospělí snažili bavit o sexu, mám nepříjemné zážitky. Když mi má matka zhruba ve třetí třídě vysvětlovala, jak se dělaj děti, já prostě neměl na to, abych jí zastavil a řekl jí, že to všechno dávno vím...

Náš učitel matiky je ten největší idiot, omg debil na desátou, fakt...
Představte si - jeho železná logika říká "Jestli vás to nebaví, můžete jít pryč s neomluvenou hodinou. Hmmm, jak vidím, tak tu všichni zůstávááte, takže vás to baví. Hmm, tak nerušte!". A já na něj "Mě to nebaví ale nechci mít neomluvenou hodinu.", nic jiného než pravda pravdoucí. A on mě za trest (chápete? za to, že jsem řekl normálním tónem co si o tom myslím!) vyvolal z nového učiva a já měl jak jinak než za pět. Z matiky mi nyní vychází....tramtadadááá, nečekaně - čistá čtyřka.
A strašně mu roste břicho. Je to hrůza - jeden kluk z jeho třídy mi povídal, jak k nim do tý třídy přišel, vyhrnul si triko tak, že byli vidět ty hrozný chlupatý špeky, poplácal se po nich a prohlásil "Hehe, zase jsem přibral..", fuj, je mi zle.
Ty jeho trapný hlášky jako "Jejda, teď jste jmi přetrhli niť.", "Dáme si například příklad" nebo prostě jen "AJTA-KRAJTA!", bóóže. Jak on se u tabule otáčí - on ne že se otáčí, on normálně baletí! Jednou byl úplně zažraný do příkladu a na tabuly ho psal, div se mu z křídy nekouřilo, a jak psal doslova jedním dechem, rychle napsal výsledek a potom ho podtrhl takovým mocným tahem, až ztratil rovnováhu a skoro spadl! V takových chvílích obyčejně umíráme v záchvatu smíchu...
No dost už o tom magorovi... Dost o všem. Konec článku prostěěěě!!!
yourKenyh
 
 

Reklama