>filmy mnou shlédnuty

NA STOJÁKA

7. listopadu 2007 v 20:17 | Kenyh
V celým článku naleznete pár skvělých videí, ale neuvidíte je, pokuď používáte Internet Explorer. Přejděte na Mozillu nebudete mít žádný problém :)

VEČEŘE S APRIL

29. září 2007 v 1:49 | Kenyh

Film Večeře s April je podle mě žánrově nezařaditelný. Je to spíš od každého trochu, ale dohromady to tvoří moc pěkný a povedený celek.
názor pár minut po dokoukání na film: Moc hezký film, jeden zmála příběhů, který by se doopravdy mohl stát.
film:
April (Katie Holmes) je typická černá ovce rodiny. Žije se svým černošským přítelem v malém bytě v NewYorku, kromě vzájemné lásky toho ti dva moc nevlastní. Její rodina jí nikdy neměla moc v lásce, celý příběh vlastně tvoří jediný den, den, kdy se její rodina rozhodla přijet k April na večeři. I když si je April vědoma, že ze svými rodiči, hlavně sestrou a matkou, nikdy moc dobře nevycházela, už od rána se připravuje na ten slavnostní okamžik. Vlastně si ale ani není moc jistá, jestli přijedou. Její matka, nemocná rakovinou, s ní má asi takový vztah že si nemůže vybavit jedinou hezkou vzpomínku s ní. Protože je rakovina u ní v tak pokročilém stádiu, že už není možné ji vyléčit, všichni se jí ptají, jak se cítí. Jí to ale už jen unavuje, nebaví ji neustále všem opakovat, že se cítí fajn. Starostlivost členů její rodiny jí natolik štve, že si z ní občas i utahuje. Tyto scény patří mezi ty úsměvnější momenty z filmu, i když jde tak trochu o černý hůmor.
April se rozodla udělat krocana, ale její trouba je rozbitá. Na to ale přišla příliš pozdě a tak běhá po okolních bytech a hledá troubu. Žádný soused není dost ochotný, až na jeden černošský pár, který ale musí uvařit i sobě a tak u nich peče krocana jen dvě hodiny. Dopéct ho musí u někoho jiného. Najde podivína z bytu D5 s novým sporákem. Mezi náma, ten kluk je tak trochu úchyl. April ale nezbývá nic jiného, než dát krocana péct k němu do jeho nové trouby. Když ale ten úchylák příjde k ní do bytu a začne děsně vtíravě říkat věty typu "skontroloval bych toho krocana sám ale je to tvůj krocan tak jsem si říkal že ho budeš chtít skontrolovat sama" a April ho na to setře, rozhodne se, že jí už dál pomáhat nebude. Krocana jí sice dopeče, ale z toho jedno stehýnko dá svému mopsi a celého krocana jí vrátí až po nekonečném Apriliiném dobývání do jeho bytu.
Rodina April nakonec přijela, to jí samozřejmě udělalo velkou radost. Běžela nadšeně dolů přivítat je ale než tam doběhla, její rodina už odjela. zděsila se totiž toho strašného domu, kde bydlí. To je April pochopitelně líto. Nakonec to ale vše skončí tak, že nemocná matka si na záchodě, poté co zaslechne rozhovor mezi matkou a její dcerou, uvědomí, jak je pro ni April vlastně důležitá.
Film je naprosto bez sentimentálních scén, což je podle mě jenom dobře. Je spíš smutný, občas se ale i zasmějete.
Mé hodnocení:
pět bodů z pěti - tzn, trhák!
yourKenyh

PARFÉM - PŘÍBĚH VRAHA

28. září 2007 v 23:39 | Kenyh

mimochodem; Dnešek patří k těm dnům, kdy naši odjeli pryč a mě nechali samotného doma. V takových situacích obyčejně naprostou většinu večera nespím a věnuju jí buď sledování filmů nebo prouzdání po netu. Dneska jsem se vybral film Parfém - Příběh vraha.
názor pár minut po dokoukání na film: kravina, hlavně ten konec, OMG!
film: Celý příběh je o muži jménem Jean-Babtiste Grenouille. Ten už od narození má velmi dobře vyvinutý čich. Bůh ví jestli to má něco společného s tím, že ho jeho matka porodila na rybím trhu což je nejsmradlavější místo v Paříži (příběh se odhrává myslím v 17. stol. ale nevím to jistě). Matku mu popravili protože ho (jako novorozeně na tom trhu) porodila, nechala ležet a utekla. Lidé na trhu jí však chytli, poté byla popravena a dítě bylo vychovávánov sirotčinci. Jen díky velkému štěstí se Jean-Babtiste Grenouille dožil věk třinácti let - v té době už vedoucí sirotčince pro něj neměla místo a proto ho prodala jako dělníka jednomu majiteli něčěho, nějakého dolu nebo co, co to bylo jsem nějak nepochytil. V té době měl Jean-Babtiste Grenouille už čich an tak výjmečné úrovni, že cítil věci i stovky metrů daleko, cítil ovoce (což by nebylo až tak překvapivé), lidi ale i třeba sklo a kameny.. Celý jeho život se odehrává ve světě čichu. Když se snad jako zázrakem dožije dospělého věku, vezme ho jeho pán s sebou do města. Tam Jean-Babtiste Grenouille ještě nikdy nebyl. byl to pro něj ráj, tolik nových pachů! A tam zahlédl přes výlohu parfuméra, jak dává pařížským dámám okusit nejnovějšího parfému a ty mu na oplátku říkájí, že on je skutečný umělec. Poté se ho zmocní touha zachytit všechny vůně. Ale neví, jak by to měl udělat a tak jde za starým mistrem - dříve vyrobil velmi mnoho známých parfémů které mu vydělali obrovské jmění, v součastnosti ale byli jeho vůně přežitkem, něčím naprosto out. Proto vzal starý mistr, jehož jméno si vážně nepamatuju, Jean-Babtiste Grenouille do učení - samozžejmě poté, co v něm rozpoznal jeho neobyčejně citlivý nos. Jean-Babtiste Grenouille mu vydělal veliké peníze, vynalézal ty nejlepší parfémy které se jen prodávali. Jean-Babtiste ale chtěl něco víc - chtěl zachytit vůně krásných žen. A tak odjel od starého mistra a zabil třináct žen aby z nic pak udělal vonné oleje (blbost, že?). Mezitím se sběhlo velké pátrání po tom chladnokrevném vrahovi, nikdo ale netušil že jim je právě Jean-Babtiste. Poté se na to ale přišlo - to už měl dokonalý parfém hotový. Šel na popravu ale když lidé ucítili jeho vůni, začali ho milovat a ctít. Ale poté přišlo něco, u čeho jsem se fakt musel smát. Bylo to tak....tak hloupé! Lidé po ucítění parfému upadali do stavu štěstí , zde zobrazeného jako jakýsi trans. Z nenávisti všech přihlížejících se stala láska, všichni začali Jean-Babtista ctít a milovat. A poté všichni, opilý pocitem štěstí, se začali na tom středověkém náměstí vyslékat a šukat, jako na největší swingers party světa. To mi přišlo tak hloupé! Blbost! Mezi tím, jak všichni šukali, odešel Jean-Babtiste Grenouille z města, došel do Paříže na náměstí, kde se narodil. Víc než polovina toho zázračného parfému vyrobeného z třinácti žen mu zbyla. Na rybím trhu seděli kolem ohně nějaké sociální případy tehdejěí doby. Jean-Babtiste Grenouille udělal něco naprosto nečekaného, nalil si svůj parfém na hlavu. Na to všechny kolem pohltila záře a ti se s výkřiky "Je to anděl" nebo "Miluju tě!" na něj vrhli a samou láskou ho snědli. Omg, kravina.
Je tam vážně pěkná hudba ale oproti přihlouplému konci je to jako jeden dobrý skutek proti tisíci špatným skutkům. A toto srovnání v tomto filmu platí velmi přesně. Z začátku mě bavil, příběh byl hezký, ale ten konec můj celkový dojem úplně pokazil.
Mé hodnocení: dva body z pěti, tzn. podprůměrná blblost
Dodatek:
Noc je ještě mladá, takže pokud jste někdo taová sova, že ješě nespíte a vysedácáte u netu a náhodou jste zabloudili na můj blog, doporučuji zde zabloudit ještě tak zhruba za dvě hoďky - budu zde hodnotit film "Večeře s April" který si teď pustím.
yourKenyh
 
 

Reklama